Vždy, když někdo vysloví ve světě časomír – nej, říká si o malér. Naštěstí jsem se mu vyhnul, když jsem přednášel na nedávné výstavě hodinek SEW Praha 2023 o značce Behrens a jejich domněle „nej“lehčích hodinkách světa BHR030 20G. Jejich titanové mají hmotnost 20 gramů a ty s pouzdrem z uhlíkového materiálu (verze 11G) dokonce všeho 11 gramů. Je to tedy světový rekord? Dost možná byl, ale jen asi půl roku. Jak to?
Tikající svět, a především jeho marketingoví šarlatáni, doslova zbožňují slůvko „nej“. A tak se každý rok dozvídáme o nových nejtenčích hodinkách, nejtenčím kalibru, největším průměru klece tourbillonu, o nejnižší či naopak nejvyšší frekvenci strojků, a podobně. Nej… je zkrátka vábnička, které jen tak někdo neodolá, a mezi ty méně známé patří titul „nejlehčí“ náramkové hodinky světa.
Čínská dieta
Behrens, výrobce z čínského Shenzhenu, založený před 11 lety, se dosud soustřeďoval na netradiční zobrazení času disky, válečky, regulátory… a plastické ztvárnění dne a noci i měsíční fáze. Takže proč se najednou objevil letos kus BHR030 20G?„Pokud bychom pokračovali stále touto cestou, hrozilo by, že se staneme příliš předvídatelní,“ vysvětluje Lin Bingqiang, zakladatel firmy. „Lidé by si mohli říct – tohle je vše, co Behrens dokáže?!“ Proto vznikl plán vytvoření nejlehčích mechanických hodinek na světě.
Proto má vlastní strojek BM02 všeho 10 základních kol, proto byly použity pro pouzdro lehké materiály jako titan… Dosáhlo se tak hmotnosti 20 g, bez tahu. Caliber BM02 o výšce 5,8 mm přitom pracuje na frekvenci 28 800 polokmitů/h a má rezervu chodu 38 h.
Jenže to stále nebylo ono, a tak pouzdro 42 x 38 mm původně z titanu č. 5 dostalo verzi 11G z nového materiálu, a to uhlíkového kompozitu. Konkrétně Vitonu, což je obchodní označení pro fluoroelastomerovou směs. Teď už to bylo něco jiného, díky této čínské „dietě“ model zhubnul na 11 gramů. Navíc přitahuje pouzdro jak design vzešlým ze starověké čínské „psací desky“ zvané „Hu“, tak svým klenutím, kdy jsou dvojice kola-pastorky k sobě vzájemně pod úhlem 15 stupňů. Letos to vypadalo, že tuhle metu už nikdo nepřekoná. Ale je Behrens skutečně rekordmanem?
Nejtenčí = nejlehčí?
Vím, že si hrajeme tak trochu se slovíčky, ale asi uznáte, že nejtenčí hodinky světa mají velkou naději, že také budou nejlehčí. Jenže při dosažení tohoto „nej“, tedy nejtenčí, se jaksi opomněla otázka hmotnosti. A tak třeba jen těžko dohledáte, kolik ve skutečnosti vážily quartzové hodinky Concord Delirium s výškou pouzdra jen 0,95 mm, nebo mechanické kapesní hodinky Vacheron Constantin z 20. let o výšce 0,90 mm (kalibr 10726 vytvořený jen ve 3 kusech). Totéž platí pro kusy z roku 1976 od Jeana Lassale s kalibry Cal.1200 a 2000, tedy s ručním nátahem o výšce 1,2 mm a s automatickým nátahem 2,08 mm. Tak bychom mohli pokračovat dál až k Piagetu Altiplano, který překonal Bulgari Octo Finissimo Ultra se strojkem jen o výšce 1,5 mm a v titanovém pouzdře se základnou z karbidu wolframu o síle jen 1,8 mm. Vypadalo to na nepřekonatelného rekordmana.
Vzápětí přišel vloni Richard Mille s ještě unikátnějším kusem RM UO-01 Ferrari s pouzdrem opět z titanu č. 5 o výšce 1,75 mm. Něco vskutku neskutečného za neskutečných 1,8 milionu dolarů. A konečně můžeme přidat i údaj o hmotnosti strojku – 2, 82 gramu.
Je tedy zjevné, že tihle všichni rozhodně mají nárok účastnit se nejen soutěže o nejtenčí kalibr či pouzdro, ale také o to dostat titul nejlehčí.
Do cesty za cílem – určit nejlehčí hodinky světa se nám ale připlete otázka přesného určení o jaké, že to časomíře mluvíme. Francouzská značka B.R.M. totiž v případě svého modelu MK-44-AB nesmlouvavě tvrdí: Jedná se o nejlehčí chronograf na světě. A hmotnost? 48,8 gramu, a to díky použití Markolonu na pouzdro. Daný materiál je polykarbonát (termoplastický polymer) nebo chcete-li plexisklo, s hustotou 1,2 až 1,22 g na cm3.
Takže – jaké nejlehčí hodinky to vlastně hledáme? Klasické minimálně dvouručkové, nikoliv s disky místo ruček, s klasickým nátahovým mechanismem, tedy s korunkou, a konec konců nikoliv ve stroze limitovaných edicích či, za částky od zhruba půl milionu až po 1,8 milionu dolarů. Pravidla jsou tedy stanovena.
Znovu do Asie
Tentokrát míříme do Malajsie za značkou Ming, tedy za jejím zakladatelem, fotografem, designérem a sběratelem časomír Mingem Theina a jeho pěticí partnerů, kteří od počátku prohlašovali: „Naším cílem bylo vždy vyrábět hodinky, jaké sami chceme.“ A také otevřeně dodávají, že se netváří, že za sebou mají nějakou hodinářskou historii, že by stavěli hodinky sami ve svém ateliéru. Zato se obracejí na ty nejlepší ze Švýcarska, kde jsou sestavovány, regulovány a testovány: Manufacture Schwarz-Etienne, Agenhor a Jean Rousseau. My dodáváme, že na samém začátku nepohrdli ani strojky Sellita, ale dnes se dostali na úroveň, že například automatické strojky jsou bezmála výhradně s mikro rotory.
Když se pídíme po nejlehčích náramkových hodinkách, mluvíme o zcela nedávném modelu Ming LW.01 a kalibru ETA 2000/2000-1. Jde o strojek uvedený v roce 1992 a následně modernizován 2019. V prvním případě s manuálním, v druhém se samonátahem. Je to maličký strojek o průměru 19,4 mm, ale hlavně s výškou 3,6 mm. Jeho parametry, kromě frekvence 28 800 polokmitů/h, mají velmi blízko k manuálními původnímu kalibru A. Schild 1727. To podstatnější je, že daný technický základ byl ještě u výrobce strojků Schwarz-Etienne upraven, odlehčen, a to především s ohledem na maximální, ale pro spolehlivost chodu únosnou míru.
Malého průměru strojek byl vybrán i z důvodů konstrukce pouzdra (průměr 38 mm, výška 6,5 mm), které vlastně tvoří jen tři díly: plné dýnko se středem, do kterého se usazuje strojek. Na něj shora přijde díl o výšce jen 0,5 mm ne nepodobný litému kolu auta s pevnými stěžejkami. Poslední část tvoří jakási dutá luneta, v níž je zasazeno nikoliv safírové těžké sklíčko, ale produkt s názvem Gorilla Glass 6 s dodatečným kalením od firmy Corning. Jde o hlinito-křemičité sklo, jaké známe především z mobilů, které vydrží pád z výšky 1,6 metru na pevný povrch. Podstatnější ovšem pro Ming LW.01 je, že je materiál lehčí než syntetický korund, a to o 1,58 g na centimetr kubický.
V případě dílů pouzdra šlo o hledání „ideálu“, materiálu kombinujícího lehkost a pevnost. Nabízel se uhlíkový kompozit nebo dutý 3D tisk. Nakonec se ideálu přiblížil materiál označený jako AZ31 od firmy Smiths High Performance. Hovoříme o slitině hořčíku, hliníku, zinku a manganu, který má hustotu 1,77 g na centimetr kubický, tedy o 0,23 g/cm3 nižší než uhlíkový kompozit. Zanedbatelný není ani fakt, že s těmito hodinkami na zápěstí máte stále příjemný pocit, že jsou z kovu, nikoliv z „plastu“.
Pusťme se ale do závěrečného sčítání. Bez tahu váží Ming LW.01 ve verzi s ručním nátahem 8,8 gramů, se samonátahem 10,8 gramů. Zvedáte ruce nad hlavu na znamení vítězství firmy Ming nad Behrens? Nepospíchejte.
Připočítat k hmotnosti pouzdra je třeba 0,6 gramu za přezku z AZ31 a kompletní hodinky se neobejdou bez řemínku, který je z alcantary od pařížské značky Jean Rousseau. Prý jde rovněž o celosvětového šampióna díky jeho hmotnosti jen 1,2 gramu. Konečný součet tedy u manuálu činí 10,6 gramu a 12,6 gramu u automatu.
Co nám tedy vychází? Že i kdyby celková hmotnost modelu Behrens BHR030 11G byla 11 gramů (není zcela jednoznačné, zda je uváděna váha s, nebo bez tahu), Ming LW.01 ho poráží. Je vítězem. Zvedáme jeho pravici na znamení toho, že tohle kolo zápasu o dostupné a nositelné nejlehčí hodinky vyhrává borec z Malajsie. Tleskáme.
Foto: Behrens, Bulgari, Richard Mille, Ming
Ming
Ming LW.01
Strojek: mechanický s ručním/automatickým nátahem
Pouzdro: průměr 38 mm, výška 6,5 mm, slitina AZ31
Kalibr: ETA 2000/2000-1, průměr 19,4 mm, výška 3,6 mm
Frekvence: 28 800 polokmitů/h
Rezerva chodu: 36 h
Kamenů: 20
Voděodolnost: 25 m
Cena: 19 500 CHF
Edice: 200 ks
