Žijeme v zemi, kde po dobu více než půl století bylo nejčastějším vyjádřením hodnoty bezmála čehokoliv slovo – průměr. Byl vyžadován, očekáván, aby se záhy stal zatracovaným pojmem. My se ale právě k němu chceme tentokrát vrátit, abychom mohli porovnávat český trh s těmi zahraničními. Abychom stanovili zcela odlišnou laťku pro hodnocení, které značky jsou úspěšné a naopak.
Začněme tedy nejdříve tím, jaké jsou průměrné ceny, po nichž sáhneme my v Čechách, a naopak oni tam … Prstem přitom ukazujeme na Západ nebo Blízký či Daleký Východ. To už je jedno. Podstatné je, že samozřejmě hovoříme o průměrných cenách hodinek.
Začneme jediným číslem, které je pro nás dostupné a hovoří o tom, jakou cenu považují Češi podle průzkumu za rozumný průměr při nákupu nových hodinek. Je to 15 000 korun. Samozřejmě, že jiný průměr si pro sebe stanoví ti, kdo zavítají do některé z prodejen v Pařížské ulici. Takže co myslíte, znásobíme cifru 10 x, nebo ji rovnou zaokrouhlíme na čtvrt milionu? Nebo raději na půl? Či celý? Cé je správně, protože až s touto částkou si můžete troufnout na nejlevnější z Top ten hodinky s nejvyšší průměrnou cenou na světovém trhu.
Jak měřit úspěch?
Vím, stejně jako některým výrobcům, možná i vám by se více zamlouvalo vzít za měřítko pro porovnání úspěšnosti třeba počet vyrobených kusů. Pak máte vítěze hned – vloni značka Swatch podle všeho nabídla k prodeji celkem 6 milionů kusů hodinek.
Dobře, budeme raději mluvit nejen o quartzu? Pak je tu třeba Tissot s produkcí asi 4 miliony ročně. Také to není ono? Vezmeme tedy v potaz jen „luxus“ (strašně zavádějící označení). Pak je tu Rolex a jeho roční nabídka 1,2 milionu kusů. Čeho jsme se dobrali? Jen jsme zabloudili ve zcela neporovnatelných číslech. Proto pro tentokrát stanovíme vítěze Top ten podle nejvyšší průměrné ceny za jedny hodinky. Když nic jiného tak to říká, za co jsou ochotni lidé nejvíce zaplatit.
Které z hodinek s nejvyšší průměrnou cenou lze oficiálně koupit v Čechách? Polovinu z daného Top ten přehledu. To není špatná vizitka českých prodejů. A jaké že značky považují samotní fandové za ty drahé? Kdo bude chtít vyhrknout jméno švýcarské značky s korunkou, ať rychle zavře ústa. Ta se do první desítky vůbec nedostala. Zato jiné ano. Tady je jejich přehled.
„Levný“ milion
Začneme od té „nejlevnější“. Je jí H. Moser & Cie. s průměrnou cenou nabízených modelů 989 tisíc korun za kus. Doplňme, že jeho produkce dosahuje zhruba 3500 kusů ročně a prodej základního modelu začíná na částce 321 tisíc Kč. Taková je tedy 10. příčka.
Deváté místo je zcela jistě pro mnohé překvapení – Vacheron Constantin. Dokonce ani tato klasika totiž není s průměrnou cenou lehoučce nad 1 milion symbolem nezměrného bohatství jejího majitele. Navíc na zápěstích fandů takové hodinky uvidíte 10 x častěji než od předchozí značky.
Jestliže vás mate fakt, že se Patek Philippe v aukcích prodává za rekordní ceny, je to něco jiného než jeho průměrná cena nových kusů. Ta přesahuje o 70 tisíc 1 milion korun. Ovšem výrobce asi 71 000 kusů ročně nabízí i quartzový model „už“ za 385 tisíc korun. Naopak například na koupi Grandmaster Chime musíte mít naspořeno 91 milionů korun.
Sedmá pozice Van Cleef & Arpels (průměrná cena 1 milion a 100 tisíc) by neměla nikoho překvapit vzhledem ke šperkovým verzím dlouhé řady hodinek.
Šestou příčku obsadil A. Lange & Söhne, který je často označován za německou odpověď na švýcarský Patek Philippe, ovšem s produkcí asi 10krát nižší. Průměrná cena činí 1,27 milionu Kč, ale cena „startovního“ modelu se téměř přesně rovná té od Patek Philippe. Náhoda?
Dostáváme se k 5. místu s průměrnou cenovkou 1,29 milionu korun. Mluvíme o „nejsvětější“ značce ze „svaté trojice“ – Audemars Piguet s roční produkcí 51 000 ks. Jak ale vidíte, vážně existují i dražší výrobci. Po pravdě řečeno, dost možná, že pro řadu zákazníků není ani tak problémem cena, jako nedostupnost řady modelů od tohoto výrobce. Například, když si s pár miliony stoupnete do oficiální fronty na nový Royal Oak Jumbo, přijde na vás řada prý za 17 let. Co tomu říkáte?
Krát dva
No, a máme tu bezmála dvojnásobný cenový skok díky F.P. Journe se startovací čárou u quartzu (model Elegante) za bezmála totožnou cenu jako za quartz od PP. Tím shoda končí. Ovšem roční produkce F.P. Journe, to je docela něco jiného. Činí asi jen 1 tisíc kusů, zato průměrná cena 2,1 milionu korun.
Druhým cenovým „skokanem“ je americký Jacob & Co se švýcarskou technikou, mnohdy mimořádně vyjímečnou. Asi stejně jako ceny. Průměrná je 2,27 milionu, ovšem startovní je pouhých 139 tisíc za Five Time Zone. Pak, že jde o značku pro milionáře. Pardon – miliardáře. Samozřejmě že jde, vždyť Billionaire Timeless Treasuren stojí 429 milionů korun.
Jestliže teď jsme mluvili o cenových „skokanech“, pak teď přichází na řadu dvojice značek, jejichž průměrné ceny doslova vyletěly vzhůru jako žádné jiné. Každý výrobce by chtěl svoje hodinky prodávat za takové částky jako oni. Jenže…
Cenoví „letci“
Takže, kdo je ten druhý, kdo střelil průměrné ceny až k oblakům? Samozřejmě – Richard Mille, který se nebál říct si třeba za model s pouzdrem, jehož chemické složení je velmi blízké produktům značky Swatch, milion. Myšleno 1 milion CHF. Při produkci 5600 kusů ročně a průměrné ceně za kus 7,37 milionu korun není divu, že právě Richard Mille je jednou ze šesti nejvýnosnějších hodinářských značek.
Příklad. Model RM 07-04 je z těch „levnějších“, a přitom má visačku 4,39 milionu korun. Zkrátka ceny tohoto výrobce jsou skutku astronomické. Stále však nedosahují těch, jako u vítěz dané disciplíny.
Greubel Forsey si v průměru řekne 8,4 milionu za své hodinky, kterých nabídne všeho 255 kusů za rok. K těmto číslům lze jen těžko něco dodat.
Foto: Greubel Forsey, Richard Mille, Jacob & Co, Audemars Piguet, F.P. Journe, A. Lange & Söhne, Patek Philippe, Van Cleef & Arpels, H. Moser & Cie., Swatch, Tissot, Rolex, Vacheron Constantin
