Šlo o velkou společenskou událost v sídle rodiny Astorů v New Yorku. To je jeden pohled na onu událost z 31. května 1912. Pro většinu zúčastněných, zachráněných ze zaoceánského super parníku Titanic, to bylo setkání plné dojmů, citů, slz smutku i radosti. I poděkování, které se dostalo kapitánovi lodě Carpathia Arthuru Henry Rostronovi, na jehož palubě našlo záchranu 706 pasažérů z potopeného Titaniku. Onen dík měl i podobu zlatých hodinek, které mu byly předány a v rodině zůstaly dalších 70 let, než je nedávno v aukci koupila společnost Tiffany ve vlastnictví francouzské skupiny LVMH.
Vraťme se ale zpět v čase do okamžiku zkázy Titaniku. Charles Lightoller, druhý důstojník lodě R.M.S. Titanic už měl večer 14. dubna 1912 po službě. Vydal dvojici námořníků příkaz, aby sledovali hladinu. Důvod? Věděli, že jsou blízko tak zvaným ledovcovým polím, dostali 4 telegramy, přesto pluli rychlostí 22 námořních mil. Než mohl důstojník usnout, zaslechl zvuk srážky ocelového trupu největšího zaoceánského parníku té doby s ledovcem o velikosti půl milionu tun ledu. Místo čelního nárazu, který by zřejmě loď ustála, ledovec trhal po délce 76 metrů bok. Jak se později ukázalo, nevydržely slabší nýty spojující pláty na boku plavidla. Jednotlivé komory trupu se nepředstavitelně rychle plnily vodou, příď Titaniku šla pod vodu. Jen za necelých 10 sekund se zaplavilo 6 z 16 vodotěsných komor (tedy 7000 tun vody), přičemž loď byla stavěna tak, že dokázala vydržet 4 zaplavené komory. Záď se pod velkým úhlem zvedla, aby se vzápětí odlomila a vše pohltil ledový Atlantik.
Druhý důstojník Charles Lightoller, který se také ocitl pod vodou se skoro zázrakem dostal na hladinu a byl posledním zachráněným ze skládacího člunu B. On i 706 lidí přežil a dostal se na palubu lodě Carpathia. Jeho kapesní hodinky se zastavily ve 2 hodiny a 20 minut. To je čas, který považujeme za okamžik potopení lodě. Bylo to tři minuty po vyslání posledního radiotelegramu žádajícího o pomoc. Nejblíž sice byla, byť na druhé straně ledovcového pole, kanadská loď, jenže její kapitán měl příkaz od své loděnice nevjíždět do něj. Tedy neřešil, že vidí ze své lodi světlice z potápějícího se Titaniku. Je přece nepotopitelný …
Zachránce z Carpathie
Kapitán Rostronov z mnohem vzdálenější Carpathie naopak, okamžitě po převzetí radiotelegramu žádajícího o pomoc nabral kurs k místu tragédie, byť byla vzdálena tři a půl až čtyři hodiny plavby mezi ledy. Na její palubu se nakonec dostalo 706 zachráněných z celkem 20 záchranných člunů. Těch bylo proti předpisům více, nicméně méně než pro polovinu osob na Titaniku. Dnes by si asi zasloužila Carpathia stát se muzeem. Už tehdy byla celebritou, vždyť, než doplula do New Yorku, vyrazila k ní loď plná novinářů, kteří ji a její námořníky oslavovali v článcích. Jenže …
Jenže lodi Carpathia, osud, či přesněji německá ponorka U-55 17. července 1918 přichystala podobnou tragédii. Loď zasažená třemi torpédy nyní leží v hloubce 150 metrů.
Mezi zachráněnými na Carpathii byla i vdova po utonulému Johnu Jacob Astorovi IV., nejbohatšímu pasažérovi na parníku. Právě ona 31. května 1912 uspořádala setkání pro zachráněné v New Yorku. Na něm předala kapitánu Carpathie zlaté hodinky Tiffany s nápisem na víčku: „Věnováno kapitánu Rostronovi se srdečnou vděčností a uznáním od tří přeživších z Titaniku 15. dubna 1912 „. Text doprovázely vygravírované podpisy: manželka pana Johna B. Thayera, Johna Jacoba Astora a Georga D. Widenera.
Tyto hodinky zůstaly po 70 let v rodině kapitána, aby se nyní po 112 letech staly majetkem společnosti Tiffany & Co., která je zakoupila na aukci britské společnosti Henry Aldridge & Son, a to za 1,97 milionu dolarů. Je to nejvyšší cena zaplacená v aukci za nekomplikované kapesní hodinky vůbec a nejdražší kus memorabilií spojených s Titanikem.
Přeplatil Tiffany 492,5krát?
Názory na to, zda vyzvedávat a veřejně prezentovat, vystavovat, prodávat a kupovat memorabilie vztahující se k největší civilní lodní katastrofě či nikoliv, se stále vedou a jistě povedou i nadále. Sám vlastním hodinky Romain Jarome s prvky a materiály z Titaniku a v tomto směru souhlasím s tím, co nám při jejich uvedení řekl tehdejší šéf značky Yvan Arpa: „Není to nic menšího, než poselství naděje, života silnějšího než smrt, je to znovuzrození slavného příběhu Titaniku, hrdinství i sebeobětování mnoha pasažérů a posádky. Je to velký příběh.“
Také v případě kapesních hodinek darovaných zachránci tolika životů jde o stejně silný příběh. Tudíž proč ho znovu nevyprávět, třeba i prostřednictvím vystavení v domě Tiffany na Páté avenue v New Yorku. Tolik o samotném hlavním hrdinovi, kapitánovi lodě Carpathia Arthurovi Henry Rostron.
Co samotné hodinky a jejich technická stránka? Jak už bylo řečeno, jedná se sice o zlaté kapesní hodinky, ale jednoduché, bez komplikací, jen s trojicí ruček, dvou centrálních a jedné mimostředné sekundové na pozici 6. O strojku se nikde vlastně nic nedočtete. Já našel jediné, zřejmě se jedná o strojek průměru zhruba 23 mm a výšce 2,8 mm, který je v pouzdře o velikosti 42,8 mm. Na stránkách jedné americké aukční síně jsem našel obdobné, jako ty věnované trojicí dam kapitánu Rostronovi, rovněž ve zlatě. Nabízely se za 4000 USD. To by tedy zhruba byla reálná hodnota hodinek, kdyby nebyly spojeny s příběhem Titaniku. Dá se tedy říct, že cenu zvýšil 492,5krát. Tiffany byl ochoten zaplatit oněch 1,97 milionu USD, aby měl vedle své klenotnické hvězdy, kterou je diamant o hmotnosti 128,54 karátu, také hvězdu hodinářskou, hodinky spojené s katastrofou Titaniku. Je to vskutku jeho hvězda?
Jsou Tiffany od Tiffanyho?
Na číselníku dané kapesní časomíry čteme pod arabskou číslovkou 12 označení Tiffany & Co., takže se zdánlivě není nad čím zamýšlet, jenže … Tiffany v roce 1912 hodinky nevyráběl. Ani to není nic překvapivého, či ojedinělého. Nejedna značka v minulosti a ostatně i dnes není sama producentem časomír, a nechává si je vyrábět někým jiným. V případě Tiffanyho hovoříme o švýcarského hodinářské společnosti Touchon & Co.Watch, kterou založil Henry Touchon, a to nejdříve v Sécheronu, aby později sídlil do Petit-Secaonnex tedy do blízkosti Ženevy. Ochranná známka hodinářského výrobce byla zaregistrována 2. 2. 1907. Dodávala kvalitní a komplikované hodinky a proto, aby mohla nabídnout i ultra tenké hodinky o průměrech strojků od zhruba 33 mm až o desítku milimetrů menších, spojila se s Agassiz Watch (jeden z názvů pozdější společnosti Longines). Podle všeho právě onen malý průměr kalibru o výšce 2,8 mm byl v hodinkách darovaných kapitánovi. Šlo o hvězdný model nejen proto, že ho kupoval Tiffany, ale proto, že to byl jeden z předchůdců tak zvaných coin watch, protože byl původně vložen do 20dolarové zlaté mince. V letech 1889 a později 1910 právě za tento model získala společnost Touchon zlatou medaili na pařížské a bruselské výstavě.
Hovořit tedy o daných hodinkách jako o produkci Tiffany a hodinářském odkazu této americké firmy je velkou otázkou. Podle mne i proto, že nehovoříme jen o dodávkách kompletních hodinek od Touchon & Co.Watch, ale o tom, že strojky či jeho části byly, jak od Agassiz Watch, tak třeba i od Audemars Piguet. Právě od této dnes proslulé firmy Touchon kupoval díly, aby vytvořil vlastní strojek. Těch se podle všeho objevilo na scéně jen asi 2000 kusů a poté byl Touchon zakoupen společností Wittnauer & Co. Ale to už je jiná historie. V našem případě je zjevné, že do roku 1912, tedy v roce katastrofy Titaniku a oslavy Rostrona na setkání v sídle Astorů, převzal kapitán hodinky Tiffany vyrobené firmou Touchon. Podle všeho se strojkem od Agassiz. Na přelomu roku 1912 a 1913 pak Touchon více využíval dodávky od Audemars Piguet a dokonce nabízel vlastní strojek, ovšem už značený firmou Wittnauer.
Linie je tedy poměrně dlouhá: hodinky Tiffany & Co. dodával Touchon & Co.Watch se strojky Agassiz Watch.
XX
Nepochybuji o tom, že pro Tiffany se vzhledem k dodavateli hodinek, na věci nic nemění a pro firmu ve vlastnictví LVMH je to dobrá koupě, která se vzhledem ke spojení s příběhem Titaniku vyplatí. Nicméně je na místě připomenout názor, který prý vyslovil stavitel Titaniku a ředitel loděnice Harland and Wolff i plavební firmy White Star pan Lord Pirrie. Když chtěli být lidé ujištěni, že tento překrásný zaoceánský parník je nepotopitelný, prý odpověděl: Je nepotopitelný, ale nic není takové, jak to vypadá.
Zdroj: Tiffany & Co, archiv autora
