Znáte tu hodinářskou bajku? V roce 1879 německý císař Wilhelm I. navštívil berlínský veletrh a uviděl tam produkt, který vyvíjel Constant Girard od roku 1840 – náramkové hodinky od značky Girard-Perregaux z La Chaux de Fonds. Rok na to jich objednal 1000 či dokonce 2000 pro císařské námořnictvo jako vojenské náramkové hodinky kromě jiného i pro výpočet pozice lodí vlastních i nepřátel. Šlo o první tak velkou komerční objednávku náramkových hodinek vůbec.
Co je na tom špatně? Všechno. Žádná výstava v Berlíně, kde by vystavoval švýcarský výrobce se nekonala, císař na ní vůbec nebyl, žádná objednávka se nedohledala ani v archivu německého námořnictva, ani u švýcarské firmy. Nicméně ta v tomto ohledu mlčí, je to přece výborný marketing a velkolepý začátek éry vojenských hodinek, po němž následovalo přesvědčení že už v I. světové válce se běžně používaly náramkové hodinky s telemetrickou škálou pro výpočet vzdálenosti místa odkud jde dělostřelecká palba nepřítele. I tento fakt, není až tak zcela přesný. Proč?
Podmínka: náramkové hodinky s chronografem
Rozšíření telemetrické a tachymetrické škály na hodinkách jsou spojeny s podmínkou: musí jít o náramkové hodinky s chronografem. To abyste spustili stopovací mechanismus v okamžiku výstřelu a zastavili stopování v moment dopadu dělostřeleckého granátu. Samozřejmě, jde to i trochu méně přesně učinit i za pomoci běžných hodinek, s pokud možno centrální sekundovou ručkou, kdy si voják prostě údaje bude pamatovat. Jde to, ale … Takže otázka zní: Je v tomto ohledu I. světová válka skutečně oním obdobím masového používání třeba tachymetrické škály? Sotva. Je sice pravda, že třeba Dimier Freres & Cie si patentoval design náramkových hodinek s drátěnými stěžejkami na pouzdře už v roce 1903.
Jenže podmínka přesného měření zní: náramkové + chronograf. Asi první chrono na zápěstí představil Longines v roce 1913 (kalibr 13.33Z), roku 1915 pak Bretling, 1917 Universal Watch Extra, 1918 Omega (kalibr 18/20), Urra 1925, Zais 1927 …
Krátký časový přehled hodinek s tachymetrickou a telemetrickou škálou
1913, Omega kapesní chronotachymetr
1918, Omega Chronotachymeter ref. 141
1928, Universal Watch Extra chronograph
1930, Omega-Tissot Chrono Tachy-Telemeter
1932, Eska, Chrono Tachy-Telemeter (název je fonetickým přepisem jména majitele Sylvan Kocher & Cie.
1933, 1937, 1938 Breitling Chronograph, už v prvním uváděném roce byl zaměřen na letce
1935, patent otočné lunety Van Horn Weemse (produkce Longines)
1937, Rolex Zerographe ref. 3346, uvedl jako zřejmě druhý otočnou lunetu
1938, Omega-Tissot Chrono Tachy-Telemeter (slavný kalibr 33.3)
1940, Omega CK2129, otočná luneta pomocí druhé korunky
1942, Breitling Chronomat, druhé v pořadí hodinky s rotujícím logaritmickém pravítkem
1957, Omega Speedmaster luneta s tachymetrickou stupnicí
1958, Heuer otočná luneta se stupnicí
1969, Heuer Autavia, zřejmě první chronograf s automatickým nátahem v náramkových hodinkách s otočnou lunetou tachymetru.
Co je tedy z historického přehledu zjevné? Že tachymetrická a telemetrická stupnice na náramkových hodinkách zažily svůj vzestup až za II. světové války.
Co vyčteme: rychlost, vzdálenost, puls
Telemetr si našel cestu do světa časomír jako výpočet palebné vzdálenosti na bojištích především 2. světové války. Výpočet je snadný. Při prvním záblesku třeba dělostřeleckého granátu vylétajícího z hlavně voják spustí chronograf, při jeho dopadu a jeho výbuchu ho zastaví. Jestliže mezi oběma okamžiky uplynulo 51 sekund, zastaví se sekundová ručka na škále s číslovkou 17. Střílí se ze vzdálenosti 17 km. Nebo změříte vzdálenost bouřky: záblesk, spuštění chronometru, hrom, jeho zastavení. Při 21 sekundách chodu je bouřka 7 km daleko.
Tachymetr je stupnicí rychlosti. Přesněji průměrné rychlosti třeba auta. Na okruhu při vzdálenosti 1 míle mezi jasnými body, při naměřených 25,5 s jel vůz průměrnou rychlostí 140 mil/h.
Pulsometer (nebo sfygmograf) ukáže, jakou máte tepovou frekvenci. Nahmatáte puls, spustíte chronograf a zastavíte ho při počtu tepů (obvykle 15), kteréžto číslo je uvedeno na stupnici. Po 20 sekundách chodu sčítací sekundové ručky je zjevné, že vaše srdeční frekvence je 45 tepů za minutu. Když bude o moc vyšší, běžte k doktorovi.
Všechna tři měření nabízí dnes například Omega Speedmaster Chronoscope, a to pomocí tak zvaného šnečího číselníku.
Kulaté logaritmické pravítko
Jestliže se tachymetr a telemetr mohl obejít jen se stupnicemi na číselníku, pak teď už vstupuje povinně do hry otočná luneta. Anglicky bezel, což je odvozeno od francouzského biseau, což znamená – šikmá hrana. Je to jakási záruba, či vnější obroučka zasazená do drážky, v níž se může i pohybovat. Nápad lze odvozovat třeba od patentu pilota Philipa Van Horn Weemse (koncept 1929, patent 1935). Co k otočné lunetě přidáme? Logaritmické pravítko.
Nechtějme zabíhat až do uplynulých časů a složitého postupného vývoje logaritmického pravítka, a tak pouze konstatujme, že konečnou podobu mu dal francouzský důstojník Amédée Mannheim, a to na konci 19. století. V kruhové podobě se poprvé objevil zřejmě na kapesních francouzských hodinkách Meyrat & Perdrizet. Na náramkových …
Chcete zvolat – Breitling? Mýlka. V roce 1940 to byla německá značka Mimo (dodavatel pro Wehrmacht) se stupnicemi označovanými jako C a D. Aby Breitling nebyl konfrontován s vlastnickými právy přišel roku 1942 se vzestupnou škálou po směru hodinových ručiček a sestupnou proti směru hodinových ručiček škálou (C a C1). Třetí v pořadí v roce 1944 byla značka Juvenia (tři stupnice: C, C1 a D1). Poslední umožňovala násobení, dělení, volbu druhých odmocnin …
Dnes už je tu z těchto tří na scéně, pokud jde o ono logaritmické pravítko, jen Breitling a v roce 1952 Navitimer přinesl třetí stupnici pro výpočet času a vzdálenosti letu podle kruhového pilotního kalkulátoru E6B. To samotřejmě není vše. Po vypršení původních patentů známe nyní „kalkulačky“ od Heuer, Seiko, Fortis, Ikepod, Ventura, Richard Mille…
Zkusme si jen násobení. Na černé pevné škále najdete červenou číslovku 10, otočnou nastavíte proti ní číslo 9 a pod číslem 8 na pevné stupnici odečtete 72. Při dělení je zase dělenec na rotující vnější stupnici a dělitel na pevné vnitřní a proti červené desítce čtete výsledek. Chtělo by se říct – jak prosté.
GMT, kompas, zpráva z Marsu…
Tím zřejmě nejbanálnějším je zobrazení třetího časového pásma na lunetě jako je tomu třeba u Carl. F. Bucherer Patravi TravelTec II. Nebo klasičtější řešení, jaké nabízí Girard-Perregaux Time Traveller.
Kompas, třeba i se zobrazením světových stran na lunetě, nabídne celá řada modelů. A vlastně každá otočná luneta. Referenční bod na pozici 12 lunety nastavíme mezi hodinovou ručku a číslovku 12. Teď hodinky namíříme hodinovou ručkou ke slunci a referenční bod ukazuje na severní polokouli na jih.
Na lunetě ovšem můžete najít nejen to. Třeba také, jak dlouhý je sol (24 h, 39 min., 35 s), tedy den na Marsu (hodinky Raketa Mars-3), stejně jako to, jak dlouho z této planety letí zpráva na Zemi. Fortis B-42 Amadee má na lunetě dvojici luminiscenčních trojúhelníků – pro pozemský čas a odhad, za jak dlouho zpráva z Marsu doletí na Zemi do řídícího centra NASA. Pro tento účel je prodleva při zaslání zprávy stanovena na 10 minut, byť ve skutečnosti by mohla zpráva na Zemi z rudé planety „letět“ i 42 minut. To podle okolností.
Stále to není vše, co lze najít na lunetách různých hodinek. Tak kupříkladu pomocí lunety získáte přepočet sekund či minut z běžné 60tkové na 100kovou soustavu.
A klidně se dopracujete až po hodinky, které doslova hýří stupnicemi, jako je například Bell&Ross Multimeter BR 03-94. Jeho 5 škál změří srdeční frekvenci (pulsometer), vaši frekvenci dýchání (asthmometer) i tři rozdílné rychlosti – jízdu v autě, na kole a chůzi – na třech škálách tachymetru.
Luneta a škály na číselníku dovolují zkrátka zobrazit velké množství údajů, stejně jako převod z mílí na kilometry, z ft na metry a tak podobně. Ovšem skutečnou hvězdou jsou potápěčské hodinky.
Čas ponoru, dekomprese, přílivu …
První jednosměrně otočnou lunetu na pouzdře uvedl v roce 1953 Blancpain Fifty Fathoms (50 sáhů – 91,44 m), a to díky fandovství k potápění jejího generálního ředitele Jean-Jacques Fiechtera. Co všechno s touto doslova potápěčskou kalkulačkou můžeme měřit?
Nastavit lunetu, abyste znali celkovou délku ponoru, nebo abyste věděli, kdy je čas pomýšlet na výstup, či znali délku dekompresní zastávky… Luneta potápěčských hodinek může napovědět, jak dlouho můžete, a v jaké hloubce být bez dekompresní zastávky. A to nemluvíme o dekompresních tabulkách na číselnících některých časomír.
My začneme ponor jinak. Zjistíme, zda nepřijde příliv či odliv s jejich někdy velmi silnými proudy, které mohou ponor zkomplikovat. Poradí nám třeba Ball Engineer Hydrocarbon Moon Navigator a Ocean Explorer, či Delma Ocean Master Tide. Přílivové nebo odlivové vlny se na daném místě opakují každých 12 hodin 25 minut a 14 sekund. Proto vnější černé okruží lunety časomíry představuje „Hours After High Tide“ symbolicky právě oněch 12 hodin, 25 minut a 14 sekund od posledního přílivu. Stejně tak zcela logicky je škála rozdělena na dvojici šestihodinových úseků. Ty, přesněji 6 hodin, 12 minut a 37 sekund označují střídání přílivu nebo odlivu. Zároveň dovolí hodinky díky vnitřní otočné lunetě ve 14denním cyklu nastavit okamžik nejvyšší přílivové nebo odlivové vlny, a tudíž její opakování v tomto období.
Pokud jsme se tohle naučili, víme, že můžeme pod vodu. Přímo geniálně prostě nám Doxa SUB 300T Professional (řada uvedena 1967) napoví na lunetě jak dlouho můžeme zůstat v jaké hloubce, ať je to měřeno v ft (stopy) nebo metrech. Takže ve 41 metrech je to 10 minut, ve 37 m je to 15 minut a 20 minut v hloubce 33 m.
Od těchto čísel jsou také odvozeny zvýrazněné stupnice na lunetách potápěčských hodinek pro prvních 15 nebo 20 minut. Tedy že tak dlouho můžeme být v hloubce kolem 35 metrů bez dekompresní zastávky. Doslova fenomenálně pak vše umí zobrazit na lunetě Angel Watch a jeho model Bühlmann Decompression 01. Dokonce umí napovědět, jak dlouhé mají být dekompresní zastávky při ponoru do hloubky 40 m, nebo stanovit čas od posledního ponoru k odletu letadlem.
Jednodušší schéma dekompresních zastávek nabídnou třeba: Delma Shell Star nebo doplněné o zvukový alarm Vulcain Nautical Cricket (poprvé 1961). Olech & Wajs Ocean Graph pak kombinuje informace o ponoru bez dekomprese s údaji kdy a jakou dekompresi potřebujete.
Nejbezpečnější je jít do vody s tím, že víte, do jaké hloubky jdete (třeba 27 m). Pak je výpočet doby ponoru jasný: 27 x 2 – 90 = 36 minut. A kdy bezpečně na hladinu? 60 – 36 = 24 minut. Pak vám postačí běžná jednosměrně otočná luneta potápěčských hodinek se zvýrazněnou stupnicí 15 nebo 20 minut. Tu nastavíte proti minutové ručce v okamžik ponoru a otočíte protisměrně o 24 minut. Až k rysce ve středu lunety dojde minutová ručka – je čas podívat se k hladině.
Co vrcholná komplikace – hloubkoměr? Může existovat v lunetě bez nehorázně drahé mechaniky? Dnes je to třeba Oris Aquis Depth Gauge, ale už dříve Aquadive 1000 (Nicolet Watch, Le Phare) nebo Dugena. Poslední ukazovaly hloubku ponoru tlakem vody v lunetě. Yvan Arpa a jeho ArtyA Depth Gauge zas staví na barevné škále na číselníku, jejichž jednotlivé barevné pruhy s hloubkou ponoru „mizí“.
XX
A stále nejsme u konce, co lze na číselníku hodinek vidět, ruletu, můžeme s hodinkami hrát karty, dostávat kuličku skrze labyrint do důlku… Prostě si hrát. Ale to už je zase jiné téma. Třeba příště.
Zdroj: Longines, Dimier Freres & Cie, Eska, Omega, Breitling, Juvenia, Mimo Loga, Raketa, Carl Bucherer, Bell&Ross, Fortis, Vulcain, Dugena, ArtyA, Bühlmann,Aquadive, Angel Watch, Olech & Wajs, Oris,
