V českém hodinářském světě je podobná profese – poradce, ještě zcela v plenkách. Přitom prakticky žádná švýcarská značka se bez kontaktů, spolupráce s takovými agenturami neobejde. To ony umějí najít na nepřeberném trhu ty správné dodavatele strojků, dílů, materiálů a podobně. Nebo zvolit vhodnou cestu prezentace výrobku a podobně.
Proto jsme se pokusili přiblížit českému čtenáři jednu z takových švýcarských agentur a jejího majitele, kterým je Andreas Löffler, s nímž nás pojí více než patnáctiletá známost, spolupráce. Začneme jeho představením.
TF: Ve švýcarském hodinářském průmyslu jste doslova „doma“. Prosím představte čtenářům svoji dosavadní profesní kariéru?
Když se ohlédnu zpět, skutečně vidím bohatý a vzrušující profesní život. Když jsem se v osmdesátých letech chtěl stát hodinářem, byla tu stále ještě quartzová krize. Žádná společnost nechtěla školit hodináře. Všichni považovali konec mechanických hodinek za zpečetěný. Odložil jsem tedy svou vysněnou práci na druhou kolej a obrátil svou pozornost jinam. Na vojně jsem se stal auto instruktorem. Poslední 4 roky své 10leté vojenské služby jsem strávil na velitelství NATO v Belgii. Byl jsem zodpovědný za vozový park 36 vozidel, řidiče a zbraně ochránců. Takže jsem vašeho současného prezidenta minul skoro o 20 let.
Po vojně už byl ten správný čas a já se vyučil hodinářskému řemeslu dostal se konečně k mechanickým hodinkám. Zároveň jsem ve Frankfurtu nad Mohanem vystudoval obchodní marketing. Během studentských let jsem pracoval na částečný úvazek jako hodinář u Helmuta Sinna. Brzy ode mě chtěl víc. Vzal mě do Švýcarska na návštěvu dodavatelů. Ocenil mou znalost francouzštiny a porozumění hodinářství. Ke konci studia jsem se dostal do kontaktu s německým výrobcem Glashütte Original, kde jsem dostal svou první práci v marketingu. Věděl jsem, že to je přesně moje parketa: kvalitní hodinářství s vysokými nároky na každého a s jasnou identitou.
Byl jsem spojovacím článkem mezi produktovým managementem, marketingem a prodejem. Hodně jsem cestoval po celém světě a zakotvil u distribuční společnosti, která měla v portfoliu značky jako Audemars Piguet, Carl F. Bucherer, Chronoswiss, La Montre Hermes a další. Šlo o, v tu dobu, o neuvěřitelně dobrý trh východní Evropy. Velmi úspěšně jsem také umístil jednu švýcarskou značku na český trh. Poté, co v roce 2011 euro výrazně oslabovalo a bylo čím dál obtížnější prodávat v zemích eurozóny, jsem dostal novou nabídku. Firma s hodinářskou školou hledala nového vedoucího pro hodinářské oddělení. Za necelé 4 roky jsem dokázal zvýšit obrat 7x a navýšit počet školených hodinářů 5x. Zároveň jsem navázal partnerství se zástupci značek jako Omega či Rolex a dalšími. Nakonec nastal okamžik, kdy jsem se spolu s manželkou rozhodl jít svojí cestou, to bylo v roce 2016.
TF: Víc jsme se potkávali ve Švýcarsku. Teď se vidíme v Česku. Podnikáte tedy nejen ve Švýcarsku, ale i v Čechách?
Česká republika je skvělý trh se skvělými lidmi z hodinářské branže. Mám zde mnoho kontaktů, čehož si velmi vážím. Samozřejmě trávím hodně času se svými zákazníky. Diskutujeme o budoucích produktech, strategiích, tržních aktivitách a dalším. Pokaždé, když jsem v České republice, cítím se vlastně tak trochu jako doma. Ano, cítím se jako doma v zemi s bohatou historií, přátelskými lidmi, dobrým jídlem a velmi chutným pivem.
TF: Jak vypadá poradenství v hodinářském průmyslu? Můžete uvést konkrétní příklad?
Ano, samozřejmě, příkladů je nespočet. Pojďme se ale podívat na jednotlivé oblasti poradenství. Výrobci hodinek, ať noví nebo ti, kteří chtějí znát svoji budoucnost, nejprve musí najít své místo v oboru. Kam patříme? Jaké cíle bychom měli sledovat? Kdo jsou naši zákazníci? V jakém cenovém a kvalitativním segmentu chce značka působit? A je tam vůbec ještě nějaké místo?
Vždy je ideální začít spolupráci ještě před uvedením značky nebo modelu. Tak můžeme pracovat na solidní strategii, dát značce image než utrácet peníze, aby se nemusela v budoucnu měnit. Dnes je bohužel na trhu mnoho značek, které lze snadno zaměnit. To znamená, že jejich produkty lze prodávat pouze za nižší cenu.
Také je nezbytné vzít v potaz, že dnes se odehrává vše velmi rychle. Založit značku udržitelným způsobem a poskytnout jí přidanou hodnotu i pozitivní image je úkol, který musí být splněn, než se značka etabluje. Mnoho lidí si to neuvědomuje. Vyhnout se těmto chybám je můj úkol, ale je toho mnohem více.
TF: Umíte tedy poradit firmám. A co soukromí zákazníci? Například nabídnout konkrétní značku, model, domluvit návštěvu továrny, vyjednat cenu?
Moji zákazníci jsou rozděleni do 3 skupin. Výrobci hodinek, klenotníci a koncoví spotřebitelé. Ti poslední jsou významné nebo bohaté osobnosti, které hledají vysoce kvalitní poradenství. Tito zákazníci oceňují diskrétnost. Většinou se jedná o lidi, kteří nehledají hodinky v obchodech, ale chtějí spíše poradit. Já jim navrhuji značky, modely, které nejlépe vyhovují jejich potřebám, postavení, zájmům i vkusu. A možná to překvapí, ale jde i o bezpečnost. Čím méně lidí ví, co si tito lidé kupují a za kolik, tím lépe.
Ještě jedno pro vás, jako fandu hodinek, asi překvapující je, že exkluzivní prohlídky továrny jsou často možné, ale jen zřídka je zákazníci žádají.
Naopak, pokud jde o možnost z mé strany snížit pro zákazníka cenu, není to problém. Ale tito koncoví spotřebitelé nemají zájem nakupovat levně. V popředí jejich zájmu jsou jiné hodnoty. Samozřejmě, že mám i zákazníky orientované na cenu. Ale to mluvíme o docela jiné cenové relaci, kde se dá „smlouvat“.
TF: A co investice do hodinářského průmyslu, konkrétních značek, hodinek? Myslíte, že by to mohlo zajímat české investory?
Investoři, kteří žijí v dlouhodobém horizontu a nejde jim o rychlý výdělek, jsou vždy dobrými investory. A to nemluvím jen o koupi časomír, investování do hodinářských firem, ale i budování zcela nové značky. Založení té luxusní vyžaduje trpělivost, hodně peněz a zodpovědné podnikání.
Nicméně investice do takového podnikání je možností i pro české investory. Jen je důležité zkontrolovat pár parametrů, aby neohrozili svoji investici, tedy své peníze.
I zde důrazně doporučuji, nejednat na vlastní pěst, ale konzultovat vše, hledat nezávislou radu.
TF: Jaké hodinky sám nosíte? Máte nějaký sen – konkrétní model?
Ach, této otázky jsem se bál. Začnu pořekadlem: Mnoho matek má krásné dcery. Ale pro mě není tak důležité, aby byly hodinky krásné. Stejně je to věc čistě jen vkusu. Mám jiná kritéria. Hodinky, které nosím, musí mít něco speciálního. Technicky dobře promyšlenou komplikaci. Proto například velmi oceňuji svůj věčný kalendář Union z roku 2005 s vlastním strojkem. Při cestování zase svůj GMT Master II. Tyto hodinky perfektně zobrazují druhé časové pásmo. Také miluji svůj Robot Aerodynamic, který má exkluzivní 8denní rezervu chodu díky strojku od La Joux-Perret. Pokud se jako já celý život točíte kolem hodinek, nemáte jen jedny hodinky. Máte více dětí a všechny je milujete.
Foto: Andreas Löffler
