Ještě před pár lety bylo něco takového jako kompletně švýcarský tourbillon za dostupné peníze, jako objevení bájného bílého jednorožce. Prostě nic takového neexistovalo a nikdo rozumný v něco takového ani nevěřil. Až na jednoho mladého hodináře Oliviera Mory.
Věřit či snít o tom, že je možné navrhnout a postavit takový švýcarský strojek je jedna věc, druhá vyrobit, a také v požadovaném množství nabízet značkám, které chtějí švýcarský tourbillon. Jedině že by šlo o váš sen. Tedy sen Oliviera Mory.
Od věžních hodin
Jako asi každý teenager neměl vlastně ponětí, čím chce být, a to až do okamžiku, kdy se školou v rodném francouzském Colmaru v Alsasku jeli na školní výlet na veletrh řemesel, kde se prezentoval také hodinář věžních hodin. „Věděl jesm v tu samou chvíli, že tohle chce dělat,“ vzpomíná budoucí student hodinářské školy v Morteau. Francouzském centru hodinářství. Po čtyřletém studiu absolvoval ještě další dva roky a stal se všestranným hodinářem. Na závěr musel jako každý aspirant na titul mistra sám navrhnout, vyrobit a postavit hodinky, a to až po prezentační box. Prostě představit své mistrovské dílo.
Přitom se nemohl spolehnout na rodinnou pomoc, neměl za sebou několik generací hodinářů, i když pravda, jeho otec pracující v planetáriu v Remeši, staví sluneční hodiny. Snad onen otcův pohled na věčnost času měl také vliv na volbu tématu. Olivier se rozhodl postavit věčný kalendář. Tedy rovnou jednu ze tří nejvyšších tak zvaně královských komplikací.
„Nejdříve zvážíte estetiku, a to, co to znamená z pohledu mechaniky, strojku. Až poté můžete přejít k samotné konstrukci a následně začít vyrábět od základny. Samozřejmě, že jsem to dělal bez jakýchkoliv CNC strojů“, vzpomíná O. Mory. „Hledal jsem zároveň cestu maximálního zjednodušení, včetně co nejnižšího počtu komponentů, a tak jsem zvolil kruhový ovládací mechanismus, který se vešel kolem strojku, vlastně pod lunetu, a tím jsem získal dostatek prostoru a variability.“ Konec konců u francouzského úřadu pro duševní bohatství (INPI) mohl registrovat tato vlastní řešení, patenty.
Se svými plány, vlastním věčným kalendářem zamířil ve veku 20 let do Renauld & Papi (od roku 1992 Audemars Piguet). Místo v konstrukci ale pracoval ve výrobě a byl šokován, jak drahé jsou všechny nezbytné přípravky, přístroje a podobně. Tehdy se pracovalo nad strojky pro Richard Mille, takže počet dílů složitých strojků rostl a s nimi i ceny už ve výrobě. Tehdy si znovu a znovu uvědomoval, že je nutné hledat kromě jiného cestu ve zjednodušení kalibrů. Nebo snad v sériové výrobě?
Ponaučení ze Sellity
Takže cesty ho zavedly do Sellity, kde nastoupil ve svých 23 letech a začal pracovat na vývoji strojku, který by nahradil základní model ETA, která přestávala s dodávkami mimo svoje uskupení Swatch Group. „Měli jsme na vše, včetně zavedení výroby ve statisícových sériích rok. Šlo o SW 200. Ano vypadá jako ETA 2824, ale jeho díly nejsou vzájemně zaměnitelné.“ O. Moery pokračuje: „Zjistil jsem, že může být těžší něco naklonovat, než začít od nuly. Klonování omezuje vaše možnosti jako tvůrce. Ale zpětně nepociťuji žádnou „bolest“, byla to nejlepší možná škola.“ Do roku 2011 pracoval u Sellity a odešel z postu vedoucího vývoje. Přetáhli ho z Richemont group, aby pracoval pro výrobce kalibrů tohoto uskupení ve ValFleurier.
Práce to byla mnohem pestřejší, třeba z jeho „pera“ byla minutová repetice pro Piaget, velkoobjemové kusy pro Cartier. Zároveň si uvědomoval stále více, že v takovéto společnosti „ztratíte veškerou volnost“. Z druhé strany si právě tady uvědomil a ověřil, že „uplatněním pravidel průmyslové výroby i pro vysoké hodinářství se dá hodně získat“. Nakonec se v roce 2016 osamostatnil a v La Chaux-de-Fonds založil vlastní firmu. Bylo mu 34 let.
Svátá trojice
Bohatší o velké zkušenosti se dál držel svého snu o „svaté trojici“ – tourbillonu, repetici a věčném kalendáři, a to za přijatelné peníze a v masovém měřítku. Začal právě tourbillonem. Přičemž se držel zásady, že to strojek určuje budoucí rozměry a výšku pouzdra a čím bude méně složitých komponentů, tím to bude pro všechny lepší – pro výrobu, servis, zákazníka. Pracoval na návrhu 9 měsíců a první prototypy byly hotové v roce 2017, přičemž všechny díly kromě vlásku vyrobil ve svém ateliéru, a to včetně pouzdra. Jinými slovy, ověřil si, že je schopen nikoliv kusově, ale doslova po stovkách dodávat tuto z královských komplikaci. Společnost BCP Tourbillons, kterou založil, nabídla takové kusy nezávislým výrobcům s možností značné individualizace. Prvním zákazníkem byla značka Thomase Bailloda BA111OD (Chapter 4.1). Sen se naplnil, značka si mohla dovolit ryze švýcarský tourbillon nabízet za konečnou cenu kolem 5 000 CHF.
Následovaly další zákazníci: Code41 (T360 Tourbillon). Pro Yema pracoval i na jejich vlastních dvou strojcích a postavil výroční tourbillon (Yachtigraph Tourbillon Mareographe Anniversary 75.th). Další je švýcarská společnost Delma… Poslední jmenovaná značka uvádí tourbillon (Calibre DT100.01.) u příležitosti svého 100. výročí v modelu Delma 1924 Tourbillon. Frekvence strojku dosahuje 21 600 polokmitů/h a rezerva chodu činí značných 105 hodin, tedy bezmála 4,5 dne. Protože Delma staví na preciznosti, odolají hodinky díky použití tlumiče nárazů KIF nárazům až do 5000 G. Antimagnetická odolnost pak činí až 2000 Gaussů. Přitom je samostatně každý strojek odladěn proti zvyklosti nikoliv v 5 ale 6 pozicích na přesnost chodu -4/+6 s za 24 hodin, což odpovídá preciznosti chronometru podle švýcarské normy COSC. A cena? První edice ze 100kusové série bude za 8 900 CHF. Výborná cena.
Vlastní hodinky
K vlastní cestě jaksi samo sebou patří také vlastní značka, vlastní modely. Jedině v nich může tvůrčí člověk jako Olivier zcela naplnit své představy nejen o strojku, ale i o vnější podobě hodinek. Z tohoto popudu se zrodila v roce 2017 značka Skill Watches a první model Sampo s upravenými starými strojky ETA 2450, přitom s řemínky ze starých švýcarských armádních řemenů a s pouzdrem pro tříručkový kus. Jakmile se „omrzí“ a zákazník tak zvaně doroste do tourbillonu, je pouzdro zcela připraveno na výměnu strojku. Pokud jde o design, nechal s Olivier inspirovat Jules Verne a jeho Nautilem.
Onen tourbillon samozřejmě následoval. Jde o model Skill Maelstrom Tourbillon v ceně za 7500 CHF. Opět, cena láká. O šest tisíc méně dá zákazník za základní Sampo, který se bude v limitovaných sériích střídat ve výrobě BCP Tourbillons rok za rokem. Tedy každý rok jiný model v edici 50 ks. Jelikož viděl hodinářský průmysl zevnitř, ví, jakou cenu má nezávislost. „Proto nechci, aby značka rostla víc, než je potřeba“.
I když jeho sen o svaté trojici za přijatelné ceny – tourbillon, repetice a věčný kalendář se nestávají minulostí. Nyní přišel kus M102 s druhou časovou zónou a připravuje se TYR Copernic s dvojím časem, pozemským a marsiánským. Následovat by měla repetice. Olivier Mory si své sny hodlá splnit.
Foto: Yema, Delma, Skill Watches
