Jaký bude hodinářský rok 2024? Už jsme to na našich stránkách naznačili – psali o vzestupu druhotného trhu, posouvání dolů cen směrem k realitě, pomalému nicméně viditelnému poklesu zájmu o svatou trojici značek: Rolex, Patek Phlippe a Audemars Piguet, o stále častější spolupráci značek mezi sebou, rostoucí barevnosti číselníků, menších pouzdrech a tak dále.
Lze přidat i prognózu příchodu nových modelů jako Piaget Polo, TAG Heuer Skipper … To si najdete na našich stránkách.
Nyní ale chci mluvit o něčem jiném. Nikoliv o tom, jaký bude letošní rok, či jaké trendy odhadujeme že přijdou, ale budu psát o tom, jaký bych si rok 2024 přál. Drzost, co?! A proč ne? Nemusí se to vůbec splnit nebo jen částečně, ale vyslovit své sny a představy mohu. Abych byl alespoň částečně „ochráněn“ před nevraživostí manažerů některých velkých značek, zaštítil jsem se citáty známých zahraničních znalců ze světa hodinářství, ať už jsou to novináři nebo prodejci. Tak tedy …
Jack Forester, prodejní společnost The 19Company, USA: „Doufám, že v roce 2024 a před i během Watches and Wonders uvidíme, že setrvačnost v designu a inovacích posledních let byla právě taková – dočasný klid…“ Od covidových let tedy už bezmála čtyři roky vidíme ono neustálé opakování zavedených designů, známých retro postupů, hledání značek ve svých archivech. Drzý, provokující, inovativní design nahrazují „barvičky“, jak já tomu říkám. Číselníky, tahy, ba celá pouzdra a někdy i základny či můstky strojků se nabízejí v modré, zelené, antracitové, ale i růžově kaviárové a dalších odstínech. Proč ne? Ale to je vše ve světě inovací. Stejně se opakuje nekonečná série v mnohém podobných tříručkových modelů v oceli s integrovaným kovovým tahem. Mohlo by se to změnit.
Místo změn se nemálo producentů spokojí jednoduše s uvedením další a další limitované edice, kterými se nahrazují zásadnější zásahy. Jak říká britská novinářka Ming Liu: „Zdá se, že značky vnímají tyto limitované edice jako stále cennější z hlediska příjmů a hodnoty značky, takže neočekávám, že by se v dohledné době někam vydaly.“ Firmy šly skutečnou cestou inovací.
Australský novinář Felix Scholtz je v tomto ohledu ještě otevřenější: „Je příliš mnoho chtít nějaké nové designy? Nevkládám do toho příliš velké naděje, ale rád bych viděl, aby se velké značky méně opíraly o své bohaté dědictví a nekonečné vylepšování desetiletí starých návrhů ve prospěch vytváření něčeho nového.“ Ano, jistěže známe příklady inovací. Technických, jako je Hublot MP-10 Tourbillon Weight Energy System, i když po pravdě zobrazení času pomocí otočných válečků už známe, stejně jako umístění oscilátoru „vně“ strojku. Nicméně je to nesporně výrazný přístup. Obdobně jako další verze řady Freak od Ulysse Nardin, Jacob & Co. Astronomia, ale také například tvorba asijských producentů jako je Behrens s možná nejlehčím vlastním mechanickým strojkem světa BM02 o hmotnosti 20 g, či čínský producent Agelocer s s tourbillonem a safírovým pouzdrem. V oblasti designu si dovolím jmenovat projekty Louis Erard, hodinky od Konstantina Chaykina, nebo čínský Atelier Wen, či Ming.
Kdo se naježil, že uvádíme tolik příkladů mimo alpskou zemi, toho snad přesvědčí opět citace znalce Jacka Forestera: „Je důležité si pamatovat, že tam venku je velký, široký svět a nejsem si jistý, jestli je to trend sám o sobě, ale letos očekávám (a doufám), že uvidím pokračující globální přístup k hodinkám. Značky jako Atelier Wen a události, jako je Dubai Watch Week, obhajují to nejlepší z hodinek mimo švýcarskou bublinu.“ Přičemž obdobně, o zahledění se do sebe švýcarských výrobců, a žel tím pádem i zahledění se části zákazníků jen na jejich hodinky, hovořili i bývalý šéf Audemars Piquet, či Jean-Cluade Biver. Připustit si, že vynikající kusy v poslední době nabízejí nezávislí hodináři a výrobci z Francie, Velké Británie, Hongkongu či Číny nás všechny o nic neobere, naopak posune dál. To bych si přál.
Zkrátka, bylo by fajn, kdyby se marketingoví čarodějové přestali tvářit, že zákazník má být unesený tím, že je tu zase nový odstín barvy číselníku, nový fotbalový útočník ambasadorem značky a podobně. Slovy J. Forestera: „Doba velkého humbuku je již za námi, ale to už někdo musí sdělit marketingovým oddělením, která i nadále bez dechu chrlí slova o nejnovějších kolaboracích či menších variacích číselníku.“
Takže zpět k titulku: jaký by mohl být rok 2024? Lepší z pohledu techniky, designu i orientace fandů hodinek na onen velký širý svět tam venku. Ale bude takový? Snít snad mohu.
Foto: Agelocer, Jacob & Co., Louis Erard, Ming, Ulysse Nardin, Wen, Hublot
