Pokud potkáte Švýcara z hodinářské firmy, a nebude se usmívat, vězte, že svoji dobrou náladu jen vědomě potlačuje. Jistě, jistě, jde o novinářské nadnesené konstatování, nicméně máme obecně, pokud mluvíme za celý švýcarský hodinářský průmysl a rok 2022 i výhled na ten letošní, pravdu. Takže…
Rok 2022 představoval export švýcarského hodinářského zboží hodnotu 24,8 miliardy CHF, tedy meziroční nárůst o 11,4 %. Srovnání s rokem 2020 je ještě příznivější – nárůst činí bezmála 10 miliard CHF. Je tedy slyšet všude v zemi helvétského kříže potlesk? Zdaleka ne. Proč?
Pokud jde o zemi, která vše „zachraňuje“, jde o USA, která téměř zdvojnásobila za tři roky dovoz tohoto zboží. Pak už následuje závislost spokojenosti výrobců dominantně na Asii. Mezi asijské země, které dovezly hodinky v hodnotě zhruba od 1,5 miliardy CHF výše, řadíme: Čínu, Hongkong, Japonsko a Singapur. Na 5. pozici se mezi ně vklínila jen Velká Británie. Asijské trhy (představují polovinu všeho exportu) rozhodují o tom, co by měly hodináři vyrábět, ale ouha, Čína a Hongkong vloni zaznamenaly bezmála 20% propad. Trochu překvapivě se naopak nijak zásadně neprojevilo zastavení prodejů v Rusku. V celkovém měřítku se hovoří jen o 1% snížení.
Z 95 % se na výsledku podílejí náramkové hodinky. Těch ale Švýcarsko vyrábí stále méně a méně, ovšem za vyšší a vyšší ceny. To nejlépe dokládá příklad mechanických hodinek – vyrobilo se jich o 335 000 méně (- 5,3 %), ovšem prodaly se dráž o 11,5 % než předloni. V cenové kategorii levných hodinek (myšleno za 200 až 500 CHF), se vyrobilo dokonce o pětinu méně, přesněji o 625 000 kusů.
My dodáváme, že tento trend není neočekávaný, ale už dlouhodobější a jasně ukazuje, že modely v této cenové třídě jsou „nejohroženější“. Nemají úspěch, tedy o ně ani výrobci nebudou přehnaně pečovat. Pro kupce jasná zpráva. Když k tomu přidáte fakt, že časomíry v ceně od 500 do 3000 CHF, a především nad touto hranicí naopak rostly meziročně dohromady více než 20% tempem, víte, kam se švýcarská produkce ubírá. Směrem ke stále dražším kusům.
Čísla napovídají ještě jedno: přestože jsou velkým trendem současnosti celokovové, přesněji ocelové hodinky s ocelovými tahy, jejich podíl na exportu opět klesl, a to o 7,8 %. Jinými slovy – pro kupce je to zřetelný impuls, že ocel jde dlouhodobě dolů. Není o ni až takový zájem, jak se nám snaží výrobci tvrdit. Ještě hůř jsou na tom ostatní kovy. To ostatní materiály, asi bychom řekli „cizokrajnější“ jako karbon, plasty, hybridní materiály, safír… našly až o třetinu více zájemců. Opět jasná informace.
Na závěr se vraťme k usmívajícímu se Švýcarovi z úvodu našeho komentáře. Oni jsou dobří počtáři a vědí, že pozvolný růst od značného propadu v roce 2020 je z pohledu uplynulých 7 let jen pouhou náplastí na dávné báječné roky. Za 7 let Swiss vyrobilo asi o 1 milion méně mechanických hodinek, o bezmála 9 milionů méně quartzových, o 1 milion méně prodalo quartzových strojků a o polovinu méně exportovalo mechanických strojků. Ovšem prodalo je dráž o asi 10 miliard CHF. To je tedy informace na závěr loňské statistiky: nové švýcarské hodinky jsou a budou stále dražší, a tak kdo uvažuje o nákupu, měl by to vzít v potaz. Třeba se mu něco zalíbí, o čem píšeme v ostatních rubrikách. Čtěte a nechejte se inspirovat.
Výstava hodinek SEW Praha na Žofíně v roce 2022.
Foto: SEW
