Spíše bychom ho nazvali introvertem. Raději mluví francouzsky, potichu, jak jsme zjistili při setkání v Ženevě. Když vysvětluje svá nová technická řešení, říká to prostě a jednoduše, jako by šlo o zcela běžnou věc. Přitom je sám Denis Flageollet, spoluzakladatel De Bethune, jedním z velikánů současného hodinářství. Vždy byl zásady, že jen postavit další strojek tradičních parametrů je málo. Hodináři jsou podle něj zavázáni jít i za hranice toho, co teď technika dovoluje, co zákazníci požadují, co se považuje za normu. Jedním z jeho velkých témat, kterými se zabývá je otázka vysoké frekvence. Přičemž nemluvíme o „banálních“ 10 Hz, tedy 36 600 polokmitů/h a běžné mechanické vazbě strojku. Ale o řešení nazvaném Horological Résonique s 926 Hz, což představuje 6 667 200 polokmitů/h.
Pro vysvětlenou uděláme malou odbočku, abychom vysvětlili, že dosáhnout frekvence na úrovni 1000 Hz znamená jít a najít zcela jinou cestou, než je běžná mechanická vazba, tedy vlásek a oscilátor, co se označuje jako Huygensův systém, který byl vynalezen nizozemským fyzikem a hodinářem Christiaanem Huygensem v 17. století a popsán v díle Horologium Oscillatorium. Zjednodušeně řečeno tohoto principu se drží klasické hodinářství dodnes. Překročit tuto pomyslnou hranici mechanické vazby je naprosto nezbytné, jestliže se chceme posunout dál. Proč? Jednoduše proto, že Huygensův systém je mimořádně přesný a efektivní při 4 – 5 Hz, dobrý při frekvenci do 50 Hz, ale naráží na své limity od 500 Hz. TAG Heuer při vývoji Mikrotimeru dospěl k poznání, že od 500 – 600 Hz je spotřeba energie strojku tak vysoká, že nastupuje fáze ztráty přesnosti. Jinými slovy ať použijete jakékoliv postupy a materiály, za tuto hranici frekvence zhruba 500 Hz se nedostanete. Tam vše končí. Končí?
Samozřejmě, že Denis Flageollet zná princip d’Alemberta, tedy vibračních vln (princip rezonance houslové struny), který dovolí jít za hranici 1000 Hz. To ale nestačí, princip ukazuje pouze směr, nikoliv cestu, jak se k ní dostat. A tu hledal Denis Flageollet ve stopách největších hodinářů předchozích dob.
Hovoříme o magnetické rezonanci. Louis-François Breguet popsal své řešení roku 1866. 1927 hodinář Frank Clifford zkoumal využití magnetického pole v hodinářství, 1960 Bulova představila svoje ladičkové hodinky s elektromagnetem a roku 2010 TAG Heuer postavil Pendulum Concept s magnetickým oscilátorem… Denis Flageollet navázal dalším krokem: 8. prosince 2011 De Bethune na veřejné prezentaci demonstroval Horological Résonique, tedy strojek s frekvencí 926 Hz. A co je zásadní, všechny podrobnosti popsal a zpřístupnil všem. Dodal: „Neumím na to v danou chvíli odpovědět, o jaké maximální frekvenci můžeme mluvit. Co jsem ověřil, je fakt, že Horological Résonique využívá energie asi ze 70 %, kdežto běžná mechanika maximálně z 35 %. Navíc jde o zcela jiné řešení a my, tím myslím obecně celé hodinářství, jsme na samém začátku jeho využití.“
Na samém začátku jsem i dnes. Doslova před pár dny De Bethune díky Denisu Flageolletovi přišel se světovou novinkou nazvanou Sensoriel Chronometry Project. Oč jde? Opět o totéž jako při vysoké frekvenci, která je jednou z cest k maximální přesnosti chodu hodinek. Ta další není vzdálenou budoucností, ale věcí dneška – nastavit hodinky, jejich chod v různých polohách podle toho, jak právě vy a ne obecně „průměrný zákazník“ používáte hodinky. Tedy sportujete, jste impulzivní a mlátíte v práci pěstí do stolu, ráno běháte nebo jste pravý opak sportovce. Jistě, pokusy odladit hodinky při nošení už tu byly. Richard Mille ve svých časomírách umožňoval přenastavit uchycení zátěžové hmoty rotoru, tedy oscilující hmotu posunem k vnějšímu či vnitřnímu obvodu otáčení využít ke změně dodávky energie. Zvýšit ji či naopak snížit. Švýcarský Ball zase přišel s možností pootočením dýnka zastavit rotor během sportu, aby strojek neměl přebytek energie, a tedy nižší isochronismus. Nebo Bulova nabízela možnost jemného ladění bez zásahu do hodinek úpravou činné délky vlásku. Urwerk přidal jakousi větrnou turbínu a možnost páčkou na dýnku nastavit vaši aktivitu, a tedy nutnost přísunu vyšší či naopak nižší energie strojku. Buďme ale upřímní, kdo bude během dne ladit hodinky? Tak „vyrobte“ hodinky právě pro mne! Tak asi zní požadavek zákazníka.
Ano, to je přesně to, s čím De Bethune nyní přišel. Vzít v potaz fyzickou aktivitu budoucího majitele, prostředí, kde se s hodinkami pohybuje, tedy okolní teploty, vlhkost, atmosférický tlak…
DB28GS Grand BleuDe Bethune chystá nabídnout některým svým zákazníkům možnost zatím při nákupu DB28GS Grand Bleu nejprve nosit testovací hodinky vybavené množstvím senzorů, které budou schopny zaznamenávat prostředí a specifické chování uživatele. Ještě konkrétněji značka vyrobila dvojí: v manufaktuře v L´Aubersonu v atmosférické komoře umístila mechanickou ruku, která zcela přesně reprodukuje pohyby budoucího majitele hodinek. Mechanická ruka dostává signály od zkušebních hodinek, které musí zájemce nosit dva týdny. Během této doby senzory na hodinkách za jedinou hodinu odešlou asi 2 miliony informací, které jsou přijaty v De Bethune Chronometry Workshop. Umělá ruka pak v komoře napodobuje lidské pohyby a napoví, jak je třeba model DB28GS Grand Bleu odladit, aby odpovídal právě tomu konkrétnímu zákazníkovi. Prozatím to manufaktura svede jen pro několik z nich, postupně ale…
„Jde o další stupeň mistrovství, který uvolňuje kreativitu, otevírá spektrum možností a slouží ke ztělesnění ideálu přesnosti o nějž nám jde,“ říká Denis Flageollet.
(Video hledejte na adrese: www.debethune.ch/en/media/news/de-bethune-presents-sensoriel-chronometry-project?mc_cid=b9a9c8fdb6&mc_eid=d7db438bc0)
Aktuální novinka DB27 Titan Hawk JPS
Dokonce i pro De Bethuene „jednoduchý“ model, jako je novinka DB27 Titan Hawk JPS, v pouzdře z titanu o průměru 43 mm a výšce 9 mm, je nositelem hned trojice patentů. Pokud jde o pouzdro pak se jedná o ona čtyři „očka“, která jsou z černého zirkonia uvnitř se žluceným titanem. Pokud jde o strojem AutoV2 s automatickým nátahem (průměr 30 mm, 217 dílů) používá hned dvojici patentů. Věnec oscilátoru je z titanu se zlatými vyvažovacími excentry (patent 2004). O dva roky starší patent pak přinesl vlastní řešení zakončení kolonek vlásku, plošší. Obě řešení Denise Flageolleta přinesly jedno – vyšší přesnost chodu strojku s frekvencí 28 800 polokmitů/h a rezervou chodu 60 h. Dodejme, že firma má na svém kontě asi 30 světových prvenství a patentů, vytvořila zhruba 30 vlastních strojků. Dodnes bylo vyrobeno jen 3227 kusů hodinek De Bethune.
Denis Flageollet sám o sobě
„V roce 1986 jsem se stal nezávislým hodinářem; v té době jsem opravoval starožitné hodinky pro sběratele, pro muzea, pro aukční prodeje. Když se mě najednou hned několik sběratelů ptalo, jestli bych pro ně nevytvořil hodinky. Začal jsem tedy.“
V té době tento technický génius ani nepřemýšlel o nějaké vlastní značce. „Líbilo se mi vyrábět kousky, aby co nejlépe odpovídaly tomu, co sběratel skutečně chtěl.“
Na začátku 90. let následovala druhá etapa, kdy s dalšími hodináři vytvářel jedinečné kousky pro jiné značky, což trvalo až do roku 2000. „Z těchto značek se však staly velké, kupovaly je korporace a začalo být stále obtížnější komunikovat s marketingovým personálem. Práce se stala méně příjemnou, cítili jsme negativní vliv korporací, které se rozhodly vydělávat peníze na vytváření krásných kusů.“ Zcela přirozeně tak vznikla myšlenka založit svoji značku De Bethune, což se stalo v roce 2002.
A proč své myšlenky a technická řešení dává veřejně k dispozici? „Zdálo se, že švýcarský hodinářský průmysl – zejména v oněch letech – plně využívá sdílení znalostí. Jako třeba my v případě Horological Résonique. Rád předávám věci dál – možná teď víc, protože jsem starší, ale ano, mám to rád stejně, jako vytváření díla samotného. To je můj cíl a dělá mi to radost. Třeba i když vidím velké značky – bylo jich mnoho, ale mohu jmenovat třeba výtvor od Zenith, který připomíná Resonique. Když to vidím, nutí mě to jít dál, i když myšlenku adoptuje velká korporace, nevadí mi to, na tom nezáleží. A když máte pocit, že vše již bylo vytvořeno, uvědomíte si, že inovace se stále mohou dít. To může stačit ke stimulaci nadšených mladých hodinářů, a to je to, co považuji za zajímavé,“ uzavírá jeden z velikánů dnešní hodinářské techniky.
Foto: De Bethune
