Běžný zákazník se spokojí s tím, že po plném nátahu hnacího péra strojek nabídne kolem 40 hodin chodu. Ovšem ani plně natažené hodinky, odložené třeba na poličku, nemají dost energie, aby šly ještě na konci víkendu. S tím už dnes fandové hodinek spokojeni nejsou. Značky se tudíž začaly předbíhat, jak dlouhou rezervu chodu nabídnou: 4 dny (96 hodin), 7 dnů (168 hodin) či dokonce 10 dnů (240 hodin)…
Pokud chcete přiřadit k těmto výsledkům konkrétní časomíry, nabízíme několik příkladů. 5 dnů – Meistersinger Circularis, 7 dnů – IWC Portugieser Automatic a další modely značky, Czapek Geneve Quai des Bergues, 8 dnů – Parmigiani Kalpa Hibdomadaire, 9 dnů – Chopard L.U.C. Quattro, 10 dnů – Panerai GMT 10 Days, Oris Big Crown ProPilot Calibre 111 a následující řada tohoto kalibru, 12 dnů – Blancpain Villeret Tourbillon 12 Days, 14 dnů – Vacheron Constantin Patrimony Traditionnelle 14-Day Tourbillon.
Nyní se dostáváme ke skutečným rekordmanům: 22 dnů – Bovet Amadeo Fleurier Tourbillon Braveheart, 40 dnů – Rebellion T 1000, 50 dnů – Hublot MP-05 La Ferrari, 65 dnů – Vacheron Constantin Traditionnelle Twin Beat Perpetual Calendar…
Teď je teprve možné zvednout ruku ve vítězném gestu, protože favorité jsou známi. Přesto my za takového považujeme A. Lange & Söhne Lange 31. Číslovka v názvu modelu je podstatná a hovoří o rezervě chodu kalibru L034.1: 31 dnů, tedy 744 hodin. Neskutečné? Proč se ale hodláme „spokojit“ s tímto výsledkem a vracet se zpět o 16 let?
Světový rekord
V roce 2007, při uvedení první verze modelu Lange 31 (druhá je z roku 2017, 100 ks), šlo o světový rekord. Jednalo se o první náramkové hodinky s měsíční dávkou energie, a navíc s jediným pérovníkem, byť s dvojicí hnacích per uvnitř. Délka každého se rovná výšce pěkně rostlého muže, 185 centimetrů. Jakmile sečteme celkovou délku obou per, 2 x 185 = 370 centimetrů, dostaneme se k tomu, že je to zhruba 10 x více než v běžných hodinkách. Pro běžné modely s chodem asi 40 hodin totiž vystačí výrobce s hnacím pérem dlouhým asi 30 centimetrů. Takže se A. Lange & Söhne Lange 31 stal světovým šampiónem jen díky délce daného dílu? Ale vůbec ne.
Obvyklé technické řešení, které dokáže prodloužit rezervu chodu, předpokládá snížení frekvence strojku, například z 21 600 polokmitů/h na 18 000 polokmitů/h. Zároveň s tím se o něco prodlouží hnací péro, zmenší průměr věnce oscilátoru, aby strojek nemusel vydávat tolik energie na ten větší a těžší. Jenže tyto kroky německý výrobce z Glashütte zcela popřel.
Frekvence strojku L034.1 zůstává nezměněna, činí 21 600 polokmitů/h. Zároveň i při značné velikosti jediného pérovníku je průměr kalibru 37,3 mm a jeho výška 9,6 mm. Ani průměr pouzdra není přehnaný: 45,9 mm. Z toho vyplývá, že prvním úkolem techniků byla maximální miniaturizace strojku, který je doplněn o zobrazení velkého data, ukazatel rezervy chodu a mimostřednou sekundovou ručku. Museli vzít v potaz i fakt, že pérovník zabírá bezmála 75 % prostoru strojku.
Přichází remontoir
Další překážkou k překonání se stala paradoxně právě ona velká síla dvojice hnacích per. Je taková, že 100gramovou tabulku čokolády uzvedne do výšky 320 centimetrů. Vlastně se vůbec nedá přímo přenést na soukolí a jeho 406 dílů. Stejně tak supersportovní vůz nezbytně potřebuje převodovku … Obdobně by energie 370 centimetrů dlouhé dvojice hnacích per zohýbala hřídele, vylámala zuby kol, poničila pastorky … Světe div se, ale i strojek s takovouto porcí energie by jí neměl na konci měsíce, tedy po odvinutí per dostatek, což znamená snížení amplitudy a nepřesnost chodu. A. Lange & Söhne a její ředitel vývoje produktů Anthony de Haas tudíž zvolili cestu použití techniky nazývané remontoir (německy Nachspannwerk, anglicky Constant Force, česky mechanismu konstantní popudné síly). Zabýval se jím už Ferdinand Adolph Lange, který ho v roce 1866 poprvé použil v podobě jednosekundového remontoiru.
Daný dodatečný mechanismus je zařazen mezi hnací péro a krokové ústrojí, odvozen byl od sekundového kola, což je proti obdobným řešením nové. U modelu Lange 31 nezbytné řešení vzhledem k minimálnímu prostoru pro strojek, kterému dominuje pérovník. Kolo na hřídeli sekundového kola otočením o 60 stupňů navine krátký vlásek. Následně reuleauxem, tedy rovnoramennou trojhrannou vačkou, síla vlásku pohne, a ta uvolní po dobu 10 sekund energii ke krokovému ústrojí. Kotvička dostane popud a vypustí krokové kolo o další zub. Sekundová ručka učiní při frekvenci 21 600 polokmitů/h další ze svých 6 kroků za sekundu. Po vytočení vlásku a uvolnění přesně dané a neměnné energie po celou dobu chodu strojku, se dorazný výstupek na oválné páce zarazí o jednu ze dvou palet. Uvolnění energie je ukončeno. Mezitím se znovu ve zlomku sekundy navine vlásek remontoiru. Pomocí daného mechanismu je znovu předán konstantní točivý moment krokovému ústrojí, přesně určený délkou krátkého vlásku remontoiru. A opět: kotvička dostane popud, krokové kolo je vypuštěno, sekundová ručka se pohne …
Právě o to jde, aby byl vysoký točivý moment pérovníku přesně dávkován, byl konstantní. Díky tomu je v případě A. Lange & Söhne Lange 31 i tak velká energie přesně dávkována po celý měsíc a zajištěna vysoká přesnost kalibru L034.1. Producent z Glashütte musel v souvislostí s tak dlouhými hnacími péry řešit i další technický rébus. Jak zajistit majiteli hodinek snadný nátah. Pomocí korunky by šlo o zdlouhavou operaci. Proto vznikl speciální natahovací klíč na principu ráčny, který se nastrčí na čtvercovou natahovací hřídel v safírovém průzoru dýnka. S klíčem je nátah snadný, a navíc zamezí nechtěnému prokluzu „es per“ v jediném pérovníku. Součet nových technických řešení činí z tohoto kusu světovou raritu a majiteli zaručí měsíční rezervu chodu. Vskutku mimořádnou ve své době, tedy před 16 lety, ale i dnes. A. Lange & Söhne Lange 31 tak otevřel totiž cestu rekordmanům s až dvouměsíční rezervou chodu a za to mu patří od nás palec nahoru.
Foto: A. Lange & Söhne
