Vize vlastního mechanického strojku je vlastní všem hodinářům, samozřejmě včetně těch italských. Ovšem začínat od nuly je mimořádně trnitá a nákladná cesta. Pouť hledání tak zavedla značky z této země jak k úpravě japonského mechanismu s vlastními díly, tak ke stavbě vlastního strojku, ovšem ve švýcarském ateliéru. Tím největším snem ovšem bylo postavit kalibr od návrhu až po výrobu v samotné Itálii. Mohli bychom to nazvat – vize V5000.
Jít do značné míry po své cestě je například snahou značky Locman na ostrově Elba, kde je také S.I.O., založená v roce 2006. Italská hodinářská škola, která se jako první krok podílela na přepracování japonského strojku pro italskou značku. Významný byl i další počin, kdy škola s firmou Locman, a za spolupráce se švýcarským ateliérem Depa Movement, postavila kalibr použitý pro model Montecristo Chronograph.
Opět, a to cestu spolupráce se švýcarskými hodinářskými firmami, zvolila italská značka Gagá ve své edici Laboratorio, a to díky dvojici Ruben Tomella (šéf značky) a designérovi Mo Coppoletta. A tak design vzniká v Londýně, výroba je ve Švýcarsku a kompletace v Luganu. Opět krok vpřed, ale rozhodně nikoliv čistě italská cesta.
Do třetice ještě jeden příklad, a to od Meccaniche Veloci. Výrobce se před devíti lety pochlubil vlastním strojkem MV8802 (z roku 2016), kdy jeden jicí strojek ovládá čtveřici číselníků. Do té doby šlo o použití čtyř mini strojků ETA (2671 se samonátahem, nebo 2660 s manuálním). Dokonce následoval kalibr MV8880 s tourbillonem. Jaký je v tom háček? Hovoříme o ateliéru italské značky, ovšem v Plan-les-Ouates, tedy u Ženevy.
Všechny tři firmy hledali svoje cesty, jak dojít k cíli – italský strojek. Jistě, máme tady ještě celou plejádu značek jako Panerai, Anonimo, Versace a mnohé další, ovšem jejich produkce je zcela jednoznačně švýcarská. Stejně tak necháme stranou projekt Inceptum Duo A, dvojice inženýrů z University v Brescii, kteří zásadně přestavěli původní strojek ETA 2801. Takže nikdo?
Domácí cestou
Asi to překvapí, ale před quartzovou krizí v Milánu společnost OISA, tedy Orlogeria Italiana Societa Azionaria (založena 1937 s produkcí 10 000 ks ročně) vyrobila celkem miliony mechanických strojků, několika typů. Všechny ryze Made in Italy. V roce 1978 firma zkrachovala. Roku 2017 skupina tvořená investory, hodináři a výrobcem přesných dílů začala v Pavii s produkcí strojku vyvinutého ještě zakladatelem OISA Domenico Morezzi. Jde o kalibr s ručním nátahem 29-50 Cinque Ponti, s frekvencí 25 200 polokmitů/h a rezervou chodu 60 hodin. Poprvé se v roce 2022 objevil v hodinkách Locman Montecristo. S přesností chodu +/- 10 s za 24 hodin. Poslední údaj jsme zmínili zcela záměrně. Je to průměrná hodnota, kterou dnes nikoho neoslníte. Takže bylo zjevné, že je třeba jít dál.
Na cestě k V5000
Od začátku projektu OISA se na italské scéně produkce časomír významně prosadila další značka, a to Venezianico v čele s bratry Alberto a Alessandro Morelli. Zapojili se do celého procesu se svým podobným „italským snem“ – vlastního, domácího strojku pro svoje hodinky. Tak přišel další impuls, v jehož závěru bude strojek označený jako V5000. Podílí se na něm designérskými znalostmi Andrey Menegazza a technickými zkušenostmi Fausto Berizzi, technický ředitel OISA. Ten pracoval ve společnostech vyrábějících strojky, jako Frédéric Piguet, Lemania a Vaucher. Výsledkem jejich snažení bude nová fáze projektu italského mechanického strojku.
Konec konců, jak uvádějí bratři Morelli: „Nastupuje fáze, ve které můžeme plně vyjádřit naši vizi hodinářství. Utopie vytvoření italského kalibru nás vedla k tomu, abychom se podívali za hranice a zeptali se sami sebe, které z našich hodinek by mohly tento nový kalibr skutečně ztělesnit. Odpověď zněla: neexistuje – takže jsme ho museli vytvořit.“ Jinými slovy, můžeme očekávat zásadně nový model Venezianico s kalibrem V5000. Ten je chráněn patentem číslo 402025000000420.
Co je zatím známo o hodinkách? Pouzdro bude o průměru 38 mm s výškou 9 mm, navržené ve stylu italské elegance. Vícevrstvý ciferník bude ručně gravírován technikou gilošování nejznámějším italským mistrem tohoto umění.
Co bude uvnitř
Základní technické parametry už tak trochu známe: frekvence 25 200 polokmitů/h, 19 kamenových uložení, rezerva chodu 60 hodin. Nicméně další dva rok vývoje kalibru přinesly zásadní posun. Garantovaná přesnost chodu strojku má činit +/- 3 s za 24 hodin. To je skutku ambiciózní.
Pro dosažení této úrovně je zcela nezbytné doladění každého kusu, což umožní věnec oscilátoru od společnosti Atokalpa ze slitiny mědi a beryllia se čtveřicí výstředníkových závaží, jak je známe u produktů vysokého hodinářství. Což dovoluje jemnější odladění chodu strojku než obvyklá změna činné délky vlásku.
Další krokem jsou dvě oddělená soukolí přenosu energie zvláště pro sekundové kolo a pro minutové s hodinovým. Tvůrci si od toho slibují stabilnější chod a dlouhodobou přesnost. Použit bude také systém ochrany proti rázům od společnosti KIF Parechoc, konkrétně verze Elastor, která přidává o celého mechanismu kamenového uložení hřídele oscilátoru ještě spirálovou pružinu pro lepší absorbování nárazů. Opět pro přesnost chodu.
Zdá se tedy, že italský sen se mění v realitu. Držíme palce.
Foto: Venezianico, archiv
