Jistě je překvapením že až první třetina, a především druhá polovina 19. století, nás přivádějí k těm nejznámějším hodinářským značkám, které jsou dnes na samém vrcholu haute horlogerie. Jistě, mají na svém kontě 194 a více let existence, mohou tudíž hovořit o své dlouhé historii, ale tak docela to nemusíte brát vždy s přehnaným obdivem, protože, jak jsme ukázali na začátku našeho seriálu, ty vskutku nejstarší mají ještě o dva křížky (myšleno o dvě století) více. Nicméně nyní následuje vskutku slavná pětice …
1830 Baume & Mercier Někdy se uvádí, že jde o šestou nejstarší dodnes funkční značku, což je mnohem více přání než realita. Takže začněme fakty – založili je bratři Louis-Victor a Pierre-Celestine Baume pod prvotním názvem Freres Baume, tedy bratři, a startovali v místě Les Bois, ale už za dvě dekády díky pobočce v Londýně rozšířili své prodeje do Indie, Austrálie, na Nový Zéland … Dobré jméno získaly časomíry třeba díky vítězství v roce 1892 přesnosti chodu kapesního chronometru s tourbillonem, které po 10 let nikdo nepřekonal.
A víte, kdo byl onen Mercier v názvu firmy? Rus. Paul Tchereditchenko, jehož francouzská matka byla Mercier. V roce 1918 poté vznikla Baume & Mercier. Firma, která se v následujících letech proslavila svými dámskými kusy, v 60. letech minulého století pak i pánskými s mimořádnými strojky, které dodával Piaget, který v roce 1964 značku získal. Trochu zapomenutý je i úspěch modelu Riviera (1973) s pouzdrem dvanáctiúhelníku a kruhu v jednom. Tak jako kombinovaly tvary v té době Audemars Piguet Royal Oak a další ikony. 1998 Piaget a Baume & Mercier koupil Cartier, v roce 1993 uskupení přerostlo ve Vendome Luxury Group a poté v Richemond Group. Ale až v roce 2017 přišly první vlastní (Manufacture Horlogerie Valfleurier) strojky Caliber BM12-1975M (manuální nátah) a nedávno BM12-1975A (Baumatic) s automatickým nátahem a 5denní rezervou chodu. Což velmi výrazně značce pomohlo. Naopak uvedení levné značky Baume (2018) s quartzem nebo Sellitou je podle nás velkou otázkou.
1832 Longines Snad nikdo neudělal pro historii své značky tolik jako její bývalý šéf Walter von Känel (od 1988), velký milovník historie. Takového fandu snad lze přát každé hodinářské firmě. Ta původně začala jako Raiguel Jeune et Cie. Zpropadeně daleko od dnešního názvu, co říkáte? Z trojice zakladatelů v oboru zůstal jen August Agassiz, který přivedl do firmy synovce Ernesta Franciollona, který v roce 1867 roztroušené dodavatel svedl pod jednu střechu budovy v místě Les Longines, tedy Dlouhé louky. 1889 zaregistroval logo přesýpacích hodin s křídly, nejstarší aktivní logo. Vlastní chronograf Caliber 20H a jeho následníci pak byly časomírou prvních novodobých olympijských her. Následovala celá řada světových prvenství – první flyback chronograf (1925), první dual zone, první skutečně letecké hodinky (Van Weems) k určení hodinového úhlu, jeden z prvních voděodolných chronografů (1938), jedny z prvních potápěčských hodinek s dvojicí korunek s vnitřní otočnou lunetou (1959) … Obdobně jako tato prvenství, lze jmenovat nekonečný seznam osobností, které nosily dané časomíry: Albert Einstein a další, kteří Longines proslavili.
Dnešek, přes i díky úzkému spojení s ETA dovoluje vracet se k unikátům, jako je model Ultra Chron s Calibre 360 s frekvencí 36 000 polokmitů/h nebo quartz Ultrachron, ve své době nejpřesnější quartzové hodinky. Dnes druhé z nich jsou v řadě Conquest V.H.P. (+/- 5 s za rok). Zkratka V.H.P. je z anglického: velmi vysoká přesnost. Nás velmi oslovily i další kusy, jako například zřejmě nejdostupnější nový mechanický roční kalendář. Uveden v roce 2019 v řadě Master Collection. Ke 190. výročí značky (2022) to pak byl Master Collection 190th Anniversary s rezervou chodu 72 h. 190 ks ve zlatě.
1833 Jaeger-LeCoultre Vznikl jako hodinářský ateliér ve stodole rodiny Le Coultre, o což se zasloužil Antoine, ovšem už v roce 1888 měla manufaktura 480 zaměstnanců. 1903 se připojil Francouz Edmond Jaeger. Za dosavadní historii má značka na svém kontě i 430 patentů, což až zase tolik neříká, protože zvláště současné švýcarské hodinářství doslova stojí na patentové ochraně. Patentuje se zde vše – barvy, designy, detaily, ale přirozeně i technická řešení. Podstatnější je, že firma vytvořila 1400 vlastních kalibrů. A to je vskutku obdivuhodné. Protože jde o jednu z manufaktur, kterou jsem navštívil vícekrát, dovolím si být osobní. Pro mne je doslova a do písmene ikonou Reverso, jehož základní strojek jsem měl možnost, tedy přirozeně v učebně a jen hlavní díly, složit jako druhý nejrychlejší ze skupiny. Ale pojďme od sebechvály k modelu.
V případě Reversa, jako i mnoha jiných ikon, je vše tak trochu jinak, než se běžně uvádí. Navrhl ho totiž francouzský designér René-Alfred Chauvota (patent č. 712.868, ze dne 4. 3. 1931), byť zřejmě na základě poptávky pánů: Jacques-Davida Le Coultre a Caesara De Trey. Paradoxně nejslavnějších je 8 kusů s označením Patek Philippe se strojky Jaeger-LeCoultre vyrobených mezi prosincem 1931 a dubnem 1932. Další, kdo vstoupil do hry, a přičinil se o popularitu Reversa, byl René Lacoste a jeho módní, sportovní styl, takže hráči póla, tenisu, lyžaři … chtěli Reverso. Personalizace – erby, rytiny, jména na zadní straně otočného pouzdra, to byl další úspěch, který přinesl maďarský hodinář Miklos Merczel. On začal zadní část pouzdra v roce 1996 používat jako plátno pro přenos maleb, a to konkrétně cyklu Roční období (1896) od Alfonse Muchy. Následně byla cesta otevřena jak dalším velkým umělcům, tak velké technice. 1993 – Reverso s tourbillonem, 1994 s repeticí, 1996 s retrográdním chronografem, 2000 s věčným kalendářem… Naprostým vrcholem je Reverso Grande Complication a Triptyque s Calibre 175 s 18 komplikacemi nebo Master Grande Tradition Gyrotourbillon Westminster Perpétuel z roku 2019, či Hybris Mechanica s calibre 185 (10 ks). Každopádně, Reverso je ikona.
1839 Patek Philippe Jako už po tolikáté v historii švýcarského hodinářství se neobejdeme bez cizinců. V tomto případě šlo nejdříve o firmu s názvem Patek, Czapek & Cie., tedy dvojici Poláků (druhý z nich narozen v Čechách), hodinářem byl předně ten druhý. Následovalo další „cizinecké“ spojení, a to původem Poláka a Francouze. Ovšem to se odehrálo až 15. 5. 1845 a navíc samotný název se jmény obou pánů – Antoni Patek a Adrien Philippe se objevil až 1. 1. 1851. Ale to už je, jak se říká, hnidopišství. Co zlákalo Pateka k partnerství s francouzským inženýrem na pařížské světové výstavě? Fakt, že si jako první patentoval (prý nikoliv vyrobil) hodinky bez natahovacího klíčku, jen s korunkou. V roce 1868 je uváděna firma jako první, která vytvořila náramkové hodinky, a to pro maďarskou hraběnku. Rod Patek následně tak zvaně vypadl ze hry a firma pokračovala díky větvi Philippe.
V roce 1932 převzala značku rodila Charlese Sterna, a především syn Henri, který se svým bratrem Jeanem dodával do té doby společnosti PP číselníky. Od 2009 je prezidentem společnosti Thierry. Genialita především pana Heriho Sterna byla v tom, že „nebojoval“ v době quartzové krize s quartzem v přesnosti (dnes garantuje PP výrobní odchylku jen -3/+2 s za 24 h), ale stavěl na mechanice jako na exkluzivitě. Ostatně i dnes není produkce vyšší než 65 000 ks ročně a plán počítá s růstem 1 až 3 % ročně. Značka je zároveň rekordmanem v prodeji nejdražších hodinek na aukcích, což je někdy komentováno tím, že ceny žene vzhůru i fakt, že je nakupuje samotné muzeum PP v Ženevě. Producent je autorem asi 20 vlastních strojků, včetně světových unikátů jako jsou kapesní hodinky pro Henryho Gravese (1933), Sky Moon Tourbillon (náramkové, 12 komplikací, 2013), Grandmaster Chime (20 komplikací, 2014) a další. Dnešním doslova nedostižným cenovým hitem je model Nautilus, nemluvě o verzi pro Tiffany v New Yorku s bledě modrým číselníkem. Jeden vyšplhal na aukci až na cenu téměř 7,7 milionu USD.
1845 A. Lange & Söhne Dvojí návštěva této firmy v německém městečku Glashütte jen pár desítek kilometrů od českých hranic mne přesvědčila, že staví zásadně více na kvalitě, preciznosti, nové technice než na marketingu. Což je mi velmi sympatické. Souhlasím ale, že můj postoj je subjektivní. Co není subjektivní, je fakt, že už po znovuobnovení firmy (1990 myšlenka, 1992 první patentovaný vlastní strojek), šlo a jde nesporně o německou hodinářskou značku plně konkurující těm nejlepším švýcarským firmám. Pokud půjdeme v historii ještě dál, až k základům, je historickou postavou číslo jedna a zakladatelem ateliéru Ferdinand Adolph Lange (1815). Po studiu v Drážďanech u mistra hodináře Johana C. CH. F. Gutkaese (jeho dceru si později vzal) se dál učil ve Francii u Rakušana J. T. Winnerla, který měl své znalosti od slavného Abrahama L. Bregueta. Ateliér v Glashütte začínal s patnácti učni, ale už roku 1898 císař Wilhelm II. jel za sultánem osmanské říše s dárkem v podobě hodinek od A. Lange & Söhne. 1902 to byl zase mimořádný kus Grande Complication 42500 s dlouhou řadou komplikací.
Následovala válečná léta. Velká válka přinutila A. Lange & Söhne hledat pomoc při zavedení žádaných náramkových modelů (výrobce z Glashütte měl jen kapesní kusy) u jiných německých výrobců jako Ufag a Urofa, stejně jako švýcarských Niton nebo Altus. A druhá světová válka? Firma byla jednou z pěti, které si Luftwaffe vybrala pro své piloty. Druhou objednávkou byly námořní chronometry. Zní to bezmála neutrálně, ovšem není na místě přehlédnout fakt, že v Glashütte, včetně A. Lange & Söhne, byli nuceně nasazeni lidé ze čtyř zemí, včetně Čech. Běžně pracovali 12 hodin a spali a žili v pracovním táboře. Proč to? Protože se zde vyráběly i časovače roznětek min a další munice. Ani závěr války neznamenal pro značku usmíření. 8. května táhla městečkem německá armáda bombardovaná sovětskými letouny a zasažena byla i hlavní výrobní budova. Další ránou se po třech letech stalo znárodnění a v roce 1951 začlenění do konglomerátu GUB. Až roku 1990 Walter Lange, Hartmut Knothe a velký vizionář Günter Blümlein (šéf IWC a Jaeger-LeCoultre) přišli s reálním plánem na obnovu firmy. Za další 2 roky tu byl patent velkého data bez dělení do dvojice oken. 24. 10. 1994 představila znovuobnovená firma, zprvu za technické pomoci IWC, první čtyři modely, včetně Tourbillon Pour le Mérite. Roku 2000 za všechny tři značky dal Richemont Group 2,8 miliardy CHF. Dodnes jsou součástí koncernu. Ale rychle k současným hodinkám. Seznam řad by mohl být nekonečný: Datograph, Lange 1, Odysseus. Mým favoritem je ale řada Zeitwerk (zrozena 2009). Opět trocha osobních pocitů: viděl jsem kusy sestavovat a kontrolovat. Velký zážitek. Za 14 let stvořila firma Zeitwerk Minute Repeater, Decimal Strike, Date. Zatím poslední je klasická druhá generace s rezervou chodu 72 h.
Foto: A. Lange & Söhne, Baume & Mercier, Jaeger-LeCoultre, Longines, Patek Philippe
