Ve světových oceánech a mořích plave asi 150 miliónů tun plastu, přičemž toto čísla se podle odhadu odborníků během 20 let ztrojnásobí. Dá se tedy bez nadsázky říct, že dnes už je ve vodách více plastu než ryb, přičemž pokud jde o mikro plasty, tak těch je 500 x více než hvězd v naší galaxii. Nejde jen o množství, z těchto plastů se uvolňují skleníkové plyny, včetně metanu. Je to ještě udržitelné? Nepřispívá ke katastrofální situaci také hodinářský průmysl? To víte, že ano.
Můžeme se sice tvářit, tedy my fandové časomír, že hodinářský průmysl pluje na běloskvoucím ekologickém obláčku, ale tak tomu není. I když… Toto odvětví rozhodně na rozdíl například od automobilového průmyslu, patří mezi dlouhodobě udržitelné. Vždyť životnost zvláště mechanických časomír lze počítat v průměru přinejmenším na půl století, ne-li více. Přesto i hodinářské firmy hledají cesty, jak se chovat ekologicky. A jak se jim to daří?
„Čistá“ ocel?
Začněme tedy právě tímto dílem hodinek. Naprosto drtivá většina časomír má pouzdro z oceli 316 L. Je to dominantní materiál. Pokud vás jako příklad ekologického přístupu napadl Panerai Luminor Marina Grigio Roccia a její eSteel pro pouzdro, hovoříme o kusu o hmotnosti 152,4 g, přičemž z 58 % (89 g) tvoří recyklovaný ocelový materiál. Dodejme, že značka od roku 2019, od kdy ji vede Jean-Marc Pontroué, sáhla po řadě zajímavých materiálů jako je Fibratech (číselníky z plachtoviny), Goldtech, Carbotech a Platinumtech na pouzdra.
Dál šly v recyklaci oceli značky jako ID Geneve nebo Kari Voutilainen pro které recyklovanou ocel používá švýcarská firmy Panatere. Založena byla v roce 2012 ve švýcarském Saignelégier a získala výrobce pouzder Wiser SA. Má na 40 partnerů. Takže tleskáme? No …
Podívali jsme se na nabídku největšího evropského výrobce oceli z Německa. V jeho propagačních materiálech je napsáno: „Ocel se tradičně vyrábí zkujňováním surového železa s přísadou ocelového šrotu anebo pouze z ocelového šrotu, a to v obloukových pecích.“ Zopakujeme: tradičně s přísadou šrotu (recyklované oceli) nebo pouze ze šrotu. Jinými slovy, ono jde tak trochu o holedbání se, jestliže někdo hovoří o používání recyklované oceli. Je to více marketing, než že by šlo o cosi nového, převratného.
Ostatně i firma Panatere dává na vědomí, že její výroba oceli má 165 x menší dopad na životní prostředí než konvenční ocel, ovšem předně proto, že používá solární výrobu elektřiny. Jinak řečeno, recyklace je běžná. Ostatně tento producent nabízí i recyklovaný titan třídy 5.
Zlato či ricinový olej
My oceňujeme i další přístupy. Například Chopard, zřejmě jako první z hodinářské branže v roce 2018 deklaroval, že bude pro pouzdra využívat výhradně čisté zlato, 100% etický drahý kov. Oč jde? Dodnes si pamatuji jak někdy v roce 2016 z jedné z výstavních hal největší výstavy hodinek Baselworld aktivisté spustili obří plakát se slovy: Pryč s krvavým zlatem. Tehdy během pár hodin plakát zmizel a aktivisty odvedla policie. Tehdy znělo: Jak si někdo dovoluje ve Švýcarsku kritizovat švýcarské hodinářské značky!
Dnes se k Chopardu s vlastní slévárnou zlata připojily k programu Gold Foundry Artisan of Luxury další značky.
Samozřejmě dalšími „eco“ cestami se vydali i jiní. Panerai Submersible eLAB-ID je vyroben z 98,6 % z recyklovaných materiálů a v případě Super-LumiNova je to 100 %. Oris zase použil plast z poškozených rybářských sítí na dýnko, v roce 2020 Sea2See přišla s eco hodinkami z plastu vyloveného z moře, a to včetně pouzdra.
Není to jediná cesta, jak ukazuje přístup Swatch a jeho modelů MoonSwatch anebo Scuba Fifty Fathoms Blancpain x Swatch, které používají patentovaný materiál Bioceramic. Jedná se o směs dvou třetin keramiky a jedné třetiny materiálu odvozeného z ricinového oleje. Ještě přesnější je říct, že Bioceramic obsahuje, pokud jde o chemické složení: křemičitany vápenaté, oxid zirkoničitý, oxid tantalu, dihydrogenfosforečnan vápenatý a plniva. Konečný materiál má vynikající mechanické i biologické vlastnosti a je vhodný při použití na pouzdro hodinek. Jde o jeden z příkladů, kdy lze věcně konstatovat – tohle je eco pouzdro.
Obdobným přístupům tleskají i hlavy států.
Francouzskou značku Awake dokonce prezident Emmanuel Macron představil účastníkům jednání G7 v Biarritz v roce 2019. Její model Mission to Earth – NASA má například pouzdro z recyklovaného titanu. Další kus nazvaný Time Travelers Gris zase tahy z ricinových bobů z udržitelného zemědělství. Použitý materiál Biopoly snižuje spotřebu fosilních paliv o polovinu ve srovnání s konvenčním plastem. Lehký, odolný a plně recyklovatelný, tento inovativní materiál symbolizuje angažovaný způsob výroby. Ale to už jsme se od pouzder dostali k řemínkům a tahům.
Pozor na plasty!
Pokud jde o řemínky a tahy, ať už kovové nebo plastové, na ně se především soustřeďuje pozornost udržitelného či ekologického průmyslu, a tedy i hodinářských značek. Uvědomme si přitom, že posledně jmenované nejsou producenty těchto tahů. Vybírají si své dodavatele. Co se nabízí?
Samozřejmě zlato nebo platina, stejně jako recyklované oceli nebo titan, ale také uhlíková vlákna. Dále textilie včetně výrazné džínoviny (Kurabo Premium Denim), alcantara, cordura, syntetický gabardén, perlon neboli nylon, plátěné a hedvábné materiály. To všechno výrobci řadí mezi eco řemínky. Jenže pozor – nemluvíme o zcela ekologicky čistých produktech. Třeba hedvábí vyžaduje při extrahování vaření tisíců housenek v zámotcích. To asi nenazvete šetrným přístupem k přírodě.
A dál. Část umělé kůže, používané na řemínky, které označují hodinářské značky jako ekologické sice nepoužívá zvířecí kůže, zato plasty. Při použití tohoto slova se hned skutečným ekologům naježí chlupy na kůži. Proč?
Jedná se například o PVC (polyvinylchlorid), tedy vinyl. Je to třetí nejběžnější plastový produkt na světě a je dobře známo, že jeho vedlejší produkt je při degradaci (skládkování a podobně) karcinogenní stejně tak pro zvířata jako lidi, snadno se vsakuje do půdy a vody. Jinak řečeno – o něm, jako o čistém materiálu, si jen nechejte zdát.
Co další možný materiál syntetických kůží, polyuretan? Je sice netoxický, nicméně je ho taková nadprodukce (jen v USA ročně 2,9 miliony tun), že recyklací projde jen 7,4 %. Zbytek končí kdesi … Navíc po reprodukci je polyuretan, tedy jeho běžné prekurzory, karcinogenní, mutagenní, toxický. Opět tedy rychle od takových materiálů pryč. Není na nich nic ekologického, ať vám výrobce nebo prodejce hodinek říká co chce.
Dokonce i řemínky vytvořené na rostlinné bázi mohou mít své velké „ale“. Základ, tedy 80 % sice tvoří rostliny, nic neekologického. Zbylých 20 % je ovšem z plastu PLA (polylactic acid), sice z udržitelných zdrojů. Jenže… Někdy jsou pro vnější nátěry použity pryskyřice na ropné bázi. A to už s ekologickým přístupem nemá nic společného. Totéž platí v některých případech o opalování materiálů, používání barev, povlaků, ale dokonce i syntetických nití na obdobné bázi. Rozhodně to neznamená, že byste nepotkali jednoznačně ekologicky čisté řemínky, jako například používá rakouský producent řemínků Hirsch pro řadu Wine.
Co jsme tedy tímto článkem chtěli říct? Že eco hodinky jsou blbost? Ať jde o jejich pouzdra, číselníky, dýnka, tahy či řemínky? Vůbec ne. Chtěli jsme však upozornit na dvě stránky nyní módního ekologického trendu, který zasáhl i hodinářství. Za prvé – udržitelný trend výroby je sice nutný, ale neměl by se stát vynucovanou modlou, fanglí, s níž výrobci mávají před očima zákazníkům. Za druhé – kupci, fandové hodinek by měli velmi pečlivě rozlišovat mezi slovy a činy výrobců. Tedy mezi výrobky, které jsou deklarovány jako eco a těmi, které takovými skutečně jsou. A těch je ve skutečnosti poskromnu.
O tom se můžete přesvědčit v dalším plánovaném článku: Vegan řemínky. Ano či ne?
Foto: Awake, Hirsch, Chopard, Sea2See, Panatere, Wikipedie, Xometry
