- Blog-magazín o hodinkách -

Home Téma Tři ikonické příběhy hodinářství
Téma

Tři ikonické příběhy hodinářství

Jeden ze tří nejslavnějších příběhů hodinek se zčásti odehrál tady v Malém Trianonu
Jeden ze tří nejslavnějších příběhů hodinek se zčásti odehrál tady v Malém Trianonu

Tím snad nejkrásnějším a zároveň mimořádně dramatickým je příběh snad nejslavnějšího hodináře všech dob Abrahama-Louise Bregueta a jeho hodinek No. 160, nebo-li časomíry původně určené pro francouzskou královnu Marii Antoinettu. A jejího času pod gilotinou.

Ale začněme popořádku, tedy rokem 1783. Tehdy na dveře dílny Abrahama-Louise Bregueta v domě číslo 51 v ulici Quai de l´Horloge v Paříži zaklepal tajuplný klient. Přesněji jeho prostředník. Objednal si co možná nejkomplikovanější hodinky světa, celé z ryzího zlata, tedy včetně kol a pastorků. Cena? Bez limitu. A kdo byl objednatelem? Podle všeho švédský šlechtic Hans Axel von Fersen, podle historiků jediný královnin milenec.

Čas pod gilotinou

Soudobý začátek příběhu se odehrál večer 15. 4. 1983, kdy se okénkem do Muzea islámského umění v Izraeli dostal zloděj Naáman Diller a ukradl 106 vzácných časomír včetně onoho nejslavnějšího kusu od Bregueta No. 160. Jen tato ztráta byla vyčíslena na 30 milionů USD. Kus se zdál nenávratně ztracený až do roku 2004, kdy po smrti zloděje jeho žena nabídla přes advokáta 40 ze 106 ukradených časomír starožitníkovi v Tel Avivu. V roce 2007 se proslýchalo, že dokonce zprostředkovaně oslovila i majitele značky Breguet a Swatch Group Nicolase G. Hayeka s nabídkou na prodej No. 160. Policejní síť se začala stahovat. V roce 2008 byl slavný kus + 96 dalších nalezeno. Shodou okolností v témže roce značka Breguet představila na výstavě Baselworld po čtyřech letech vývoje „kopii“ původních hodinek Bregueta, označený jako Grande Complication No.1160. Byl postaven podle dostupných kreseb a informací. Po 25 letech od krádeže se tak objevila hned dvojice unikátů.

A co Marie Antoinette, jak byla spokojena s dílem mistra hodináře? Že by ho uměla ocenit dokládá obraz Adolfa Ulrika Wertmüllera z roku 1785, kde má dvojici řetízků u pasu. Tak se nosily v kapsičce hodinky. Ona je měla ráda. Ovšem roku 1794 ji revoluce dostala pod gilotinu.

Před tou se útěkem zachránil i samotný Breguet, přičemž v kočáře pod sedadlem měl ukryty právě hodinky No. 160.  Ty byly nakonec dokončeny až 34 let po smrti královny, 44 let po přijetí objednávky a 4 roky po smrti samotného hodináře. Dílo dokončil až jeho starší syn. Nyní je tomu právě 195 let.

Po dalších 77 let šlo o nejkomplikovanější hodinky světa, což překonal až L. Leroy. Jaké komplikace (15 až 20) nabízely? Minutovou repetici, věčný kalendář, časovou rovnici, teploměr s bimetalickou pružinou, retrográdní ukazatel rezervy chodu (48 h), automatický nátah, stopování sekundové ručky (nikoliv resetování) …  Je to kouzelný příběh kouzelných hodinek, které i dnes patří mezi desítku nejkomplikovanějších na světě.

První chronograf světa

Napoleon Bonaparte si prý pouštěl vyzvánění na hodinách se zobrazením dnů v týdnu a kuličkou ze slonoviny měsíční fáze, aby si zlepšil náladu. Proč ono vyzvánění? Protože při jeho zvuku se na jeho hlavu a postavičku Josefíny snášela císařská koruna. Prý přitom pronášel: Císař všeho lidu.

Když se to dozvěděl autor hodin, Louis Moinet, jen se usmál. Byl zvyklý tvořit pro korunované hlavy – Napoleona, britského Jiřího IV., prince Hanoverského, nebo americké prezidenty Jeffersona a Monroe. Co si cenil víc, bylo přátelství Abrahama-Louise Bregueta, s nímž žil v jeho domě v Paříži dlouhých 12 let. Louis Moinet vlastně ani sám sebe nepovažoval až za takového hodináře. Byl přece malíř, umělec, přednášel na Akademii krásných umění v Paříži. Alexander Dumas ho v jednom z románů popisujících jeho hodiny na římse, nazval „králem dekorativního umění“. Byl i zdařilý autor, napsal dvousvazkovou encyklopedii hodinářství, a právě proto dnešní hodinky s jeho jménem jsou často v boxech napodobujících vazbu této encyklopedie. A byl vášnivý hvězdář …

Jaksi mimoděk, jen proto, aby mohl zaznamenávat právě pohyby hvězd, stvořil skutečně první chronograf na světě 5 let předtím, než „zapisovač času“ postavil v roce 1821 Nicolas Mathieu Rieussec. Ten sklidil potlesk krále Ludvíka XVIII. zbožňujícího dostihy, zatímco Moinet se dočkal slávy, která mu právem náleží, až díky Jean-Marie Schallerovi, dnešnímu majiteli Les Ateliers Louis Moinet (2005) ve švýcarském Saint-Blaise.

Koupil totiž na aukci, při níž se všichni soustředili na banální model ale proslulé značky, originál prvního chronografu. Jeho funkčnost, fakt, že byl postaven v roce 1816, a je tudíž prokazatelně prvním chronografem historie hodinářství, potvrdil tehdejší kurátor mezinárodního hodinářského muzea a velký fanda pražského orloje Ludwig Oechslin.   

Co Moinet vlastně postavil? Compteur de Tierces, tedy vlastně stopky s přesností 1/60 s (protože strojek pracoval na frekvenci 30 Hz/216 000 polokmitů/h). Byly klasicky spouštěny, zastavovány a nulovány. Pouzdro mělo průměr 57,7 mm a výšku 9 mm. A my jsme ho měli v ruce.

Spojení časomír Louis Moinet s kosmickými výprava je tedy logické a řada Cosmic Art je jednou ze základních v nabídce dnešní značky. Na začátku pak stál model Jules Verne Instrument I až III. Se souhlasem potomka Verna, který je přesvědčen, že pokud by se Louis Moinet a Jules Verne potkali, jeden by se druhému vyznal z obdivu k jeho dílu. (Video současné tvorby ateliéru najdete v odpovídající rubrice).

Počítač z antiky

Potápěč, kterého spustili do hloubky 42 metrů řečtí hledači mořských hub, dal hned lanem signál, že chce být vytažen. Na palubě lodi na dohled od ostrova Antikythera v roce 1901 velmi nervózně gestikuloval, a když mu sundali bronzovou přilbu, vykřikoval nesouvisle, že po dně chodí postavy, ze dna trčí lidské ruce… Dolů šel kapitán a vše se vysvětlilo – dno bylo poseté amforami, ze dna se vzpínaly zbytky soch. Mezi nálezy byly i zbytky jakéhosi mechanismu. Dnes mluvíme o antickém počítači, Moně Lise mechaniky, prvním mechanickém astrolábu lidských dějin, o zázraku mechaniky z Antikythery.

Celkem se našlo 82 fragmentů nesoucích soukolí, přičemž to největší má 223 zubů tvaru rovnoramenného trojúhelníku z bronzu (95 % mědi a 5 % cínu) s mezerami v záběru s dvojicí pastorků (48 zubů) jen 1,2 mm. Nebývalé.

Vše pak potvrdilo 19 částí s celkem 2000 slovy ve starořečtině (čtvrtina starověkého řeckého textu vyrytého na „stroji“ byla rozluštěna). Jde o jakousi „uživatelskou příručku“ přístroje zobrazujícího pohyb vesmírných těles, astrolábu starověku. Díky mincím u nálezu se datoval na období mezi 60. až 70. rokem před n. l. Přičemž se odhadovalo, že přístroj v dřevěné krabici přibližně rozměrů 33 x 18 cm musel vzniknout asi 10 let předtím.

Co vůbec ukazoval nález, a kdo sestrojil tuto fascinující mechaniku starověku? Schopnosti mechanicky zobrazit pohyb planet měl Archimedes. Neseděly ale roky jeho života. V úvahu přicházel i Hyparchos z Rhodu, to kvůli místu konání jednoho ze čtyř druhů sportovních her uvedených v nápisech na krabici. Roky ale opět nesedí. No, a nakonec Cicero psal o Posidoniovi a jeho stroji zobrazujícím pohyb hvězdných těles. To byl asi tvůrce.

V roce 1959 profesor Derek J. de Solla Price potvrdil, že nic takového jako je nález z Antikythery nedokázalo lidstvo poté postavit dlouhých 1500 let až do 14. století. Následovalo bádání odborníků Národního archeologického muzea v Aténách, v roce 2005 se pomocí 3D rentgenové technologie podařilo zjistit množství kol a pastorků a v roce 2021 britský tým, který vedl matematik Tony Freeth došel ke konečnému závěru – jde o přístroj velikosti krabice od bot s klikou na boku, který zobrazuje pohyb Mercuru, Venuše, Marsu, Jupitera a Saturnu, stejně jako Měsíce včetně jeho fází. Díky kruhovému ozubenému kolu s nelineárními cykly zaznamenává i zrychlování a zpomalování pohybu Měsíce po jeho eliptické dráze kolem Země.

Pro sestrojení takového přístroje byly nezbytné odpovídající výpočty. Třeba rovnici 17 x 17 = 462 se muselo rovnat odpovídající soukolí, které tvoří: hlavní kolo se 17 zuby. V záběru s ním pak pastorky s 2 x 11 zuby, 3 pastorky se 7 zuby. Plus další kolo se 17 zuby. To odpovídalo výpočtu: 2 x 3 x 7 x 11 = 462. Při jednom oběhu číselníku tak ručka ukázala 462 dnů na Venuši, což představuje bezmála přesně 2 roky na této planetě. Něco takového mohli dosáhnout i díky tomu, že tento antický kalendář pracoval s 365 dny egyptského roku (12 x 30 + 5 doplňujících dnů).

Nebo vezměme centrální kolo s 223 zuby. Šlo o 223 měsíčních cyklů (18 let, 11 dnů, 7 hodin, 43 minut tak zvaného Saros cyklus). Dovoluje určit zatmění, kdy v budoucnu budou Měsíc, Země a Slunce ve stejném vzájemném postavení. Což vypočetli učenci následně až ve středověku. Odchylka na kole s 223 zuby byla určena na pouhé 0,0132 s /1 den. Předpovídán byl měsíc, den a hodina zatmění, a počítalo se i s přestupnými roky.

Další 4 astronomické úkazy zobrazuje zadní stěna přístroje. Třeba tak zvaný Metonův (řecký astronom Meton) 19letý cyklus, při němž fáze Měsíce připadne na stejné datum. A vše doplňuje ještě 76letý Callippusův cyklus (rovněž řecký astronom), kdy opět fáze Měsíce připadne na stejné datum. O cyklu Saros už řeč byla a čtvrtým zobrazením na zadní straně přístroje byl cyklus Exeligmos, přesnější než předchozí, který se udál 1 x za 54 let a 33 dní.

Taková přesnost přístroje sestaveného před více než 1300 lety? Je to doslova neskutečné!

Nebo třetí příklad přesnosti: zobrazoval 4letý cyklus konání panhelénských her, které ovšem začínaly za úplňku, který byl nejblíže letnímu slunovratu. To všechno byli učenci antiky schopni spočítat, vyrobit odpovídající soukolí, sestavit a vše fungovalo. Je zjevné, že mluvíme o naprosto unikátním kosmografu (stroj na popis kosmu) a také selenografu (stroj na popis složitých pohybů Měsíce).

Unikátní Tribute to the Antikythera Mechanism
Unikátní Tribute to the Antikythera Mechanism

Jak přiznává mistr hodinář Mathias Buttet, jakmile se o něm dočetl v roce 2008, zamiloval se do tohoto bezmála „mimozemského“ přístroje, a ještě jako spolumajitel BNB se pustil do práce. Už jako šéf vývoje Hublotu v roce 2011 vystavil v Musée des Arts et Métiers v Paříži a poté v Aténách Calibre 2033-CH01 a samotné hodinky Tribute to the Antikythera Mechanism. Šlo o 4 ks v titanu o rozměrech 49,9 x 50 mm, které v zásadě svedou to, co antický kus a „přidávají“ zobrazení času, včetně toho pravého slunečního a mají tourbillon. Strojek má frekvenci 21 600 polokmitů/h a rezervu chodu 120 hodin. Jde o vůbec první hodinky inspirované archeologickým nálezem, první zrozené ze spolupráce hodinářů a archeologů, první, zobrazující 4 cykly zatmění, zřejmě první s ručkami pohybujícími se po spirále, první…

V roce 2013 představil Hublot Neo Antikythera SunMoon nebo také MP-08, což je v pořadí 8. kus edice Masterpiece (280 000 USD, 20 ks). Hodinky se strojkem HUB9008 mají dvojici korunek – jedna pro nátah a nastavení času, druhá pro korekci kalendáře. Strojek má 295 dílů a 7 komplikací, kdežto Tribute to the Antikythera 495 komponentů a 14 komplikací. (Video na: https://www.youtube.com/watch?v=UDFaAjjWzt8)

A budeme pokračovat čtvrtým příběhem slavných časomír. Jde o samostatný článek věnovaný času a hodinkám na Titaniku, včetně testu modelu Romain Jerome, které mají duši tohoto dalšího příběhu. Hledejte v rubrice Téma.

Foto: Abraham-Louis Breguet, Louis Moinet, Hublot,

timeforum_logo_new_dark

Nejčtenější

Žhavá témata

Related Articles

A. Lange & Söhne Zeitwerk Minute Repeater
Téma

Nejstarší dynastie hodinářů, díl IV.

Jistě je překvapením že až první třetina, a především druhá polovina 19....

Takto vypadá realita oceánů. Změnit je mohou i hodinářské firmy.
Téma

Eco hodinky. Blbost?

Ve světových oceánech a mořích plave asi 150 miliónů tun plastu, přičemž...

Carl. F. Bucherer a spoluráce s Manta Trust
Téma

Pod vodu IV. díl

Také vás už to někdy napadlo společně s Cimrmanem – a není to...

Alain Silberstein je praotcem originalních ruček, třeba pro BRM
Téma

Bláznivé ručky

Jistěže, hodinářství není žádné humorné odvětví plné šprýmů a vtipných řešení. A...