Máte-li pojmenovat jeden z velkých trendů v hodinářství současnosti, zdá se to být prosté: jde o neo-vintage vracející styl sportovních hodinek 70. let. Samozřejmě s integrovanými kovovými tahy, pouzdry z oceli, pokud možno se šesti- osmi- nebo dvanáctiúhelníkovou lunetou, ostrými hranami, odhalenými hlavičkami šroubů, texturovanými číselníky. Tohle všechno můžeme zahrnout pod jeden pojem – sázka na jistotu. Když na tohle vsadí hodinářská firma, nebo kupec, rozhodně ani jeden neprohloupí.
Kde se tohle všechno vzalo? Bylo by naivní si představovat, že ocel přinesla až 70. léta a že design celokovových časomír je odvozen jen a jen od návrhů Geralda Charlese Genty. Nicméně právě on přivedl ocel na pódium luxusních značek.
Velká sedma
Omega Constellation (1959), Audemars Piguet Royal Oak (1970), IWC Ingenieur (1976), Patek Philippe Nautilus (1976), Vacheron Constantin Overseas (1977), Bvlgari Bvlgari Automatic (1977), Cartier’s Pasha de Cartier (1997). Tohle je podle nás sedm ikonických modelů, které vznikly rukou Geralda Charlese Genty. Nemusíte souhlasit, protože existuje ještě dost a dost jeho návrhů, které mohou na tento titul aspirovat. Nespornou hvězdou první velikosti pak je Royal Oak. Tvůrce na to vzpomínal takhle: „Jednou odpoledne ve čtyři hodiny, na mně Georges Golay, generální ředitel Audemars Piguet, ukázal prstem s prsteny a říká mi: Mr. Genta, potřebuji ocelové sportovní hodinky, aby to bylo něco zcela nového. Chci design zítra ráno.“
Často se má za to, vzhledem k názvu, že inspirací bylo ústní hlavně děla na lodi Royal Oak. Omyl. Takhle vše vysvětlil sám Genta: „Moje myšlenka byla, napodobit přilbu potápěčského skafandru na pouzdře hodinek s osmi šroubů na osmiúhelné lunetě.“ Ráno měl ředitel návrh na stole, dostal zelenou a do roka začala výroba, v roce 1972 uvedení. Přičemž dodejme po pravdě, že … „na začátku jsme se nesetkali s žádným úspěchem!“
Takhle na situaci vzpomíná dnešní člen rady ředitelů Olivier Audemars: „Vzpomínám si i z vyprávění svého děda, který tehdy vedl firmu, že dokonce v samotný podvečer před uvedením modelu se stále dohadovali, nebyli si jisti.“ Jak by také ne, ocelový kus stál v době uvedení tolik co Patek Philippe Calatrava a třeba 2 x tolik co Rolex. Byl to risk, který se ovšem vyplatil. Takže co měl Audemars Piguet v polovině 70. let chtěli i ostatní – ocelový sportovní model s tahem. A byl tu jejich tvůrce Genta. Například jeho návrh modelu Nautilus pro Patek Philippe vznikl během pěti minut na papíru a tužkou, kterou mu přinesl číšník v hotelové restauraci během výstavy Baselworld, zatímco šéfové hodinářské značky obědvali.
Ještě jednu „opravu“ historie je na místě doplnit, a to ohledně prvních kovových tahů. Vůbec nebyly vyrobeny samotnými hodinářskými firmami, stejně jako není pravdou, že byly zrozeny všeho před půl stoletím.
Opravme historii
Ústřice, zlaté vlasy, zrnka rýže, bambusy, prezident, síť na žraloky, žebřík … Co tohle má společného? Jediné – kovové tahy. Pro různé typy postupem časy vznikla tato i další zcela neobvyklá, zato logická označení. Kdy se ale zrodily?
Například zakladatel Rolexu Hans Wilsdorf uvádí: „Pružné kovové tahy, vynalezené v roce 1906, jsme vyrobili poprvé a brzy byly oblíbeny britskými zákazníky.“ Zřejmě mluvíme o prvních náramkových hodinkách s tím, co už není jednolitý náramek se zabudovanou časomírou, ale o tah, jak ho vnímáme dnes my. Pro toto částečně pružné spojení kovových plátů srolovaných na koncích do trubiček a spojených kovovými vidličkami se vžilo označení „bonclip“ (bonklip). Jak to vidíme například na reklamě Kremenz Wrist Watch z roku 1929.
Dnes jsou označovány jako „bambusové“ tahy. Pro vzhled stočených trubiček jako bambusových stvolů. Dost možná že samotné označení je spojením dvojice slov – bon (francouzsky dobrý) a clip. Řekli bychom dobré spojení. To měl na svědomí ve své době nejvýznamnější producent kovových tahů Gay Freres ze Ženevy. Právě on dodával pro Rolex první tahy bonklip. Tento výrobce je také považován za autora kovových tahů, které jsou označovány jako zrnka rýže a korálky, stejně jako vyráběl první kovové tahy Audemars Piguet Royal Oak, nebo kovový tah Zenithu přezdívaný žebřík.
Zajímavá je i historie tak zvané motýlkové spony, jejíž ideu si připisují mnohé značky. „Motýlí sponu vynalezl můj otec ve svých 20 letech,“ říká Jörg Bader Junior, vedoucí produktu ateliéru Christopher Ward ve švýcarském Bielu. „Ale, bohužel, nikdy si design nepatentoval!“
Zkrátka, vše se odehrálo trochu jinak. Nicméně 70. léta otevřela cestu a hodinářský průmysl se k této klasice v podobě neo-vintage stylu už zhruba pět let rád stále vrací. A je jedno, zda jde o drahé kusy jako je A. Lange & Söhne Odysseus, H. Moser & Cie. Streamliner, Chopard Alpine Eagle nebo dostupné časomíry. Například švýcarské modely: Tissot (PRX, původní z roku 1978), či Maurice Lacroix Aikon (2014, inspirovaný modelem Calypso). Přidejte původem americký Ball, německý Wempe (dokonce s názvem Iron Walker) nebo francouzskou Yemu a zcela nově i britský Christopher Ward The Twelve.
Ryzí dvanáctka
Možná to zní bezmála banálně – co je na tom postavit nové celokovové hodinky s integrovaným tahem, vždyť designové postuláty jsou známy, materiál je dostupný, technika … Slovy návrháře modelu The Twelve Willa Brackfielda: „Když došlo na dvanáctku, dali jsme si na čas, přemýšleli jsme jinak, hodlali jsme postavit krásný kus.“ A tak, byť idea vznikla v roce 2017, trvalo 6 let, než dostala konečnou podobu. Spoluzakladatel a generální ředitel firmy Mike France souhlasí: „Dnes je to ohromující úspěch. Ale byly chvíle, kdy jsme si nebyli jistí, jestli to vůbec zvládneme.“
Dvanáctce předcházely modely C2 Lido a C20 Lido i C63 Sealander. Nicméně M. France připouští: „Od začátku jsme věděli, že největším problémem bude samotný tah. Musel být extrémně kvalitní, ale ne tak drahý, abychom hodinky nemohli prodávat za cenu Christophera Warda.“ Tedy za 1350 euro v oceli a 2075 euro v titanu. „Mohli jsme použít tradiční tříčlánkový náramek,“ říká designér Will Brackfield. Jenže …. Nakonec přišli s návrhem použít totožné jednolité články, samozřejmě s rozdílnou šíří a délkou. Také „neviditelné“ zapínání motýlkové spony hraje svoji roli.
Charakteristickým a neodmyslitelným znakem je dodekagon, tedy dvanáctiúhelník. Pouzdro o průměru 40 mm (v oceli výška 9,95 mm) nebo titanu (výška 8,95 mm) kombinuje trojici povrchů – pískovaný, leštěný a lineárně kartáčovaný. Šlo o to, aby efekt po dopadu světla byl přitažlivý.
Podobně náročné to bylo s číselníkem. Nejde jen o to, že dražší titanová verze (používá strojek SW 330-1 s rezervou chodu 56 h, ocel SW200-1 s 38 h) má odstínovaný přechod barvy číselníku. „Chtěli jsme vzor, který by zajímavým způsobem reagoval se světlem,“ říká designér. „Nápad použít naše logo byl prvotní, ale nakonec jsme skončili s opakujícím se tvarem pyramidy, i když byste si to nemuseli při pohledu pouhým okem uvědomit.“ Opět nejde o maličkost. S plastickým vzorem je totiž problém – co s nápisy? Zbrousit je v části, kde jsou? Nebo naopak na vrcholky „pyramid“ umístit tabulku pro tisk písmen? Nakonec zvolili to obtížnější, natisknout barvu jen na plošky vrcholků, ale tak, aby to nebylo na první pohled patrné. Pokračovat lze i o tom, jak museli volit odlišné než doposud tvary pro indexy, ručky … Konečným výsledkem je podle nás mimořádně přitažlivý a za dané ceny výjimečný kus, ať v oceli s 5 barvami číselníku nebo titanový s dvojicí odstínů. Takhle se staví neo-vintage s integrovaným kovovým tahem za cenu, kterou můžete bez obav akceptovat.
Automobilový odkaz
Ještě přímočařejší je nahlédnout do minulosti. To se povedlo Guillaume Laidetovi a jeho znovu oživené značce Nivada Grenchen (založena 1926), když zjistil, že na konci 70. a začátku 80. let stvořila firma sérii hodinek se jmény odvozenými z automobilového světa. Jako například: Nivada GLX, F77, F2 a SP. Právě F77 vítězí a poté, co o tom informuje na sociálních sítích, je lavina spuštěna. „Ocelové hodinky zná a oceňuje téměř každý. Ale často se prodávají za cenu zlata,“ vysvětluje Guillaume Laidet. „F77 je skutečný „demokratizátor“ hodinek z nerezové oceli s integrovaný tahem.“ Souhlasíme. Reedice z roku 1977, švýcarská výroba i strojek, ikonický design, barevné verze … Cena 1 089 € na webu Nivada Grenchen.
Spíše než o inspiraci, hovoří majitel značky o reedici. Designově má F77 všechny atributy ocelových sportovních hodinek s integrovaným tahem: kulatý číselník, osmiúhelnou lunetu uchycenou odkrytými šrouby, strukturovaný číselník v řadě odstínů. Základ tvoří černý a modrý, následovat bude ještě letos hnědý. Tvůrce se držel i původních rozměrů, proto zvolil průměr pouzdra z oceli 37 mm. Vše doplňují hůlkové ručky, číselník stylu proplétaného proutěného košíku a verze s nebo bez datumovky, vždy ale se strojkem Soprod P024, což je v zásadě ETA 2824. A opět – lavina zájmu. Tohle je trend doby.
Foto: Christopher Ward, Nivada Grenchen
Christopher Ward
The Twelve
Strojek: mechanický s automatickým nátahem
Pouzdro: průměr 40 mm, výška 9,95/8,95 mm, ocel/titan
Kalibr: SW200-1/SW300-1
Frekvence: 28 800 polokmitů/h
Rezerva chodu: 38/56 h
Kamenů: 26/25
Voděodolnost: 100 m
Cena: 1035/2075 euro
Nivada Grenchen
Strojek: mechanický s automatickým nátahem
Pouzdro: průměr 37 mm, výška 12,6 mm, ocel
Kalibr: P024, průměr 25,6 mm, výška 4,6 mm
Frekvence: 28 800 polokmitů/h
Rezerva chodu: 38 h
Kamenů: 25
Voděodolnost: 100 m
Cena: 1 089 euro
