Bude se opět přepisovat historie? Do té hodinářské se jedněmi z těch největších zapsal nizozemský fyzik, matematik, vynálezce astronom a hodinář Christiaan Huygens (1629-1695), který v díle Horologium Oscillatorium (1873) popsal mechaniku kyvadlových hodin, vůbec prvních svého typu, ovšem s vřetenovým krokem. To hovoříme o nepřenosných hodinách. Mezi lety 1674 a 1675 vyřešil problém nepřesnosti chodu hodin hnaných pérem. Vynalezl spirálovou pružinu – vlásek. Dnes je to 348 let, co se bez něj neobejdeme. Neobejdeme?
Vraťme se ještě krátce k tomu, s čím vlastně Ch. Huygens přišel. Řešil problém přenosných hodin. U velkých šlo o to, aby kyvadlo mělo malou amplitudu, a tak se zajistila co nejvyšší rovnodobost polokmitů. Jakmile šlo přenosné hodiny, samozřejmě bez kyvadla, potřeboval setrvačníkový oscilátor přesně něco opačného – velkou amplitudu. Dnes běžně i přes 300 stupňů. V první fázi to řešil vložením mezi krok a oscilátor ozubený převod, který si zvýšil amplitudu oscilátoru, ale ten se vykyvoval pomalu. Nové řešení z let 1674 a 1675 bylo přepsáním všeho, co bylo dosud známo v hodinářství – k oscilátoru, přesněji hřídeli jeho věnce připojil spirálovou pružinu, kterou dnes běžně označujeme jako vlásek. Ten zajistil dostatek direkční síly pro vychylování oscilátoru. Otevřela se cesta vpřed – setrvačkový vřetenový krok měl před sebou cestu ke švýcarskému kotvovému kroku dominujícímu v náramkových hodinkách dneška. Zdálo se, že vlásek bude v hodinářství věčný.
Přepsaná historie
Lze zůstat u konstatování, že bez vlásku se hodinky neobejdou. A je to. Jenže hodinářství je z jedné strany tím nejméně moderním průmyslem, z druhé pak plném nových řešení. Přičemž došlo i na „nedotknutelný“ Huygensův vlásek. V 80. letech minulého století si švýcarský inženýr Nicolas Dehon při nudném každodenním dojíždění do práce vlakem uvědomil, že si pohrává s tuhým lístkem. Při stisku se vyboulil do strany, aby se pak zase vrátil do nulové polohy a vyboulil do protější strany. Při použití správného materiálu křemíku), pružného proužku s vidličkou uprostřed, lze tak nahradit vlásek. Příliš citlivý, vyžadující ochranu proti magnetismu, otřesům, vlhkosti…
Původně technik pracující u Rolexu, vytvořil tam i prototyp, našel zájem až u Girard-Perregaux, kde Stéphane Oes dovedl zhruba po dvaceti letech myšlenku v roce 2013 do produkčního strojku MVT-009100-007 modelu Constant Escapement (10 ks v ceně 100 000 USD). Svět už i předtím věděl, že je možné vlásek zcela nahradit, jak se o to pokusil ve virtuálním řešení Denis Flagoellet (Horological Résonique, 2011) nebo TAG Heuer Pendulum. A šlo to dál: Ulysse Nardin uvedl Anchor Escapement, Parmigiani Senfine Concept Watch, Zenith Defy Lab a Inventor. Do realizace částečně vycházející ze základu klasického strojku pak vše dovedl Frederique Constant Slimline Monolithic Manufacture. Je to cesta na jejímž konci podle nás v daném okamžiku stojí nově Vincenc Calabrese a jeho systém Calasys uvedení zhruba před rokem v září 2021.
Zapomeňte na spirálu
„Calasys je konečně skutečnou alternativou k vlásku v hodinářství,“ odhalil hodinář samouk V. Calabrese svůj vynález. Uvedl, že on sám, stejně jako jeho kolegové hodináři se určitě rádi zbaví toho nepředvídatelného, choulostivého a vrtkavého sílu, jakým je vlásek. Calasy (tedy Calabrese system) je určený, aby přepsat historii hodinářství, schopný nahradit spirálovou pružinku, tedy vlásek vytvořený roku 1675 Christiaanem Huygensem (1629-1695), který se používá dodnes bez jakéhokoli podstatné úpravy. Přitom jednoduše, a přitom efektivně odstranit vady vlásku (nehledě na nové materiály) je vlastně naprosto přímou cestou k vyšší přesnosti. Konstantnímu isochronismu. Přidejme také mnohem jednodušší údržbu.
Ona výjimečnost Calasys je v tom, že je systém použitelný vlastně na kterýkoliv běžně používaný kotvový strojek. Ostatně i sám Calabrese proto prototyp postavil na ETA 2892, tedy strojek snad nejčastěji upravovaný jednotlivými značkami pro vytvoření „vlastního kalibru“. Sám mistr hodinář při prezentaci vynálezu (tedy simulace i prototypu) konstatoval: „Jak je to velmi často u mnoha vynálezů, ve skutečnosti fungují jen zřídka, a tak máte právo i vy si myslet, že Calasys je příliš jednoduchý na to, aby fungoval. Je mi líto, že vás zklamu, ale tento systém funguje, a když ho uvidíte, zvoláte jako Galileo: A přece se točí!“
Jak vše funguje?
Už jen pohled na jednoduchá schémata, které poskytl V. Calabrese organizátorům výstavy Vicenzaoro, kde loni svým světový vynález prezentoval, je zjevné, že vše je bezmála banálně prosté.
Na vodítku hřídele setrvačky je popudný kámen, který dostává impuls od vidličky kotvy. Namísto toho, aby následovalo svinování vlásku, je na vodítku umístěn pastorek například s 10 zuby, který zabírá do dvouramenné páky se 20 zuby. Prvotnímu impulzu dodanému otáčejícím se vodítkem přichází na pomoc pevně uchycená pružina tvaru písmene „u“. Její ramena působí částečně jako dorazné kolíky a zároveň jako původně vlásek. Zakončena jsou půlkruhy z vysoce leštěné oceli (to platí i pro boky dvouramenné ozubené páky), aby bylo tření minimální. Tedy předávají energii a vychylují ozubenou dvouramennou páku do jedné a následně druhé strany. Což znamená, že vykyvují na hřídeli vodítka umístěný věnec oscilátoru na jednu a druhou stranu. V případě, o němž hovoříme (10 zubů pastorku a 20 zubů „hrábě“), se oscilátor vykyvuje o 360 stupňů a „hrábě“ od středové osy o 45 stupňů. Jestliže zvýšíte počet zubů pastorku na 20, bude úhlové vychýlení dvouramenné páky přesně o polovinu menší, tedy jen 22,5 stupňů. Což je velmi podstatné pro správné fungování a rychlý návrat věnce oscilátoru do výchozí pozice.
O přesnostech tohoto řešení – eliminaci chyb vlásku, vyšší míře isochronismu, a tedy přesnosti chodu, snadném servisu – jsme již hovořili. A je tu ještě jeden aspekt: Vincent Calabrese nový systém Calasys nehodlá neprodat nejvyšší nabídce od některé z velkých hodinářských firem. Místo toho se o objev podělil s celým hodinářským světem: „Mě víc
zajímá další vývoj našeho sektoru než vydělávání peněz.“ Tohle není třeba komentovat!
Krátký životopis Vincence Calabrese
Hodinářský samouk, narozený v italské Neapoli v roce 1944 letos slaví 79 let, přičemž 65 let se věnuje profesi hodináře. Že vám z jednoduchého výpočtu vyjde, že by musel začít s touto prací ve 14 letech? Je to správně. Začínal jako hodinářský učeň už ve věku
13 let, aby pak v roce 1961 emigroval do Švýcarska.
Sám o sobě říká: „Prvních 20 let jsem trpěl při opravách hodinek, často zabudovaných nevyhovujícím způsobem, což mi dalo chuť vše udělat znovu, jinak.“ Přičemž za svoji samostatnou cestu zvolil zjednodušení všech mechanismů a částí, které „jsem nenáviděl“. Tím samozřejmě měl na mysli kromě jiného i vlásek. Jejich individuální výrobu pro historické hodinky, jeho zapichování, určování činné délky a tak dále.
Ono zjednodušování se projevilo ve strojku Spatial, tedy předchůdci Golden Bridge značky Corum, které nápad prodal v roce 1977. V. Calabrese uvádí: Zůstává tím nejjednodušším hodinkovým strojkem, jaký kdy neexistoval.
Druhým významným bodem jeho kariéry v roce 1985, u příležitosti vzniku AHCI (je spoluzakladatelem prestižní Académie Horlogère des Créateurs Indépendants), byl tourbillon s ocelovou klecí. V roce 1986 následoval první létající tourbillon v historii hodinářství, vyrobený pro Blancpain. Strojek měl průměr 26 mm a výšku jen 3,20 mm. Uvádět je možné i celou řadu dalších řešení a patentů. Pominout nelze Blancpain Carrousel (2007) nebo tourbillon s osmidenní rezervou chodu a další výjimečné kusy. A hledání prozatím završil systémem Calsys. Řešením, které přepisuje historii a škrtá v ní nezbytnost vlásku.
Foto: Vicenza Oro-V. Calabrese
