Už římští vojevůdci tvrdili, že jedna věc je dosáhnout vítězství, druhá pak – udržet si ho. Ve světě časomír tato pravda platí snad dvojnásob. Uvést úspěšný model je jedna věc, ale neztratit zájem zákazníků už po roce od jeho představení je věc druhá. O to více, pokud se pohybujete v případě mechaniky kolem hranice 1000 eur, tedy 25 000 Kč. Jak na to? O tom je příběh dvou rozdílných modelů: Tissot PRX a Venezianico Arsenale.
K úspěchu oběma otevřela cestu znovuobjevená vášeň pro celokovové hodinky s integrovaným kovovým tahem. Přirozeně, že tato reinkarnace stylu 70. a 80. let bezmála automaticky vyzvedne jména jako Gerald Genta a Royal Oak od Audemars Piguet a další následníky od Vacheron Constantin atd. My ovšem nebudeme opakovat známé historie a opustíme pro naprosto drtivou většinu českých zákazníků nedostupné cenové území. Raději se vypravíme 48 let zpět k Tissotu PRX.
Výmluvná zkratka PRX
V roce 1978 ještě po modelovou řadou Seastar uvedl Tissot celokovový model, který vzápětí překřtil na PRX – rozuměj Přesný, Robustní a s voděodolností X, čili deset atmosfér (100 m). Povedený, poměrně tenký quartzový kus se zkosenou plochou, na níž je kulatá luneta a číselník. Vše mohlo skončit po 42 letech v roce 2020 jen mlhavou vzpomínkou, kdyby asi po týdnu v nové funkci generálního ředitele Tissotu Sylvain Dolly nezamířil do archivu a nezačal vytahovat jednu za druhou zásuvky s repasovanými historickými kusy. „A pak jsem se dostal ke kusům ze 70. let, mezi nimiž byl i 35mm originální PRX. Řekl jsem, jak je úžasný a produktový manažer dodal, že už prostudovali konstrukci pro případný relaunch. Já souhlasil – musíme jet naplno!“ Šéf Tissotu vsadil na správnou kartu, na model PRX 40 205. Následovala snad nejrychlejší cesta od nápadu k realizaci. Po uvedení to byl nepopiratelný úspěch. Čekací lhůty na model byly až několikaměsíční, zájem nebývalý, a tak se musela produkce 20násobně zvýšit. Tissot udělal to nejlepší co mohl, prostě jen původní model z 35 mm zvětšil na 40 mm.
No, po pravdě zase tak přímočaré to nebylo. Jemnější a plynulejší vytvořili designéři a technici přechod z pouzdra na vylepšený kovový tah, stávající luneta byla zaměněna za úzkou a leštěnou, sofistikovanější jsou struktury číselníků. Tolik design.
Technika? Po quartzu přišla mechanika s kalibrem Powermatic 80, tedy ETA C07.111, nebo-li přepracovaná ETA 2824 se sníženou frekvencí z 28 800 polokmitů/h na 21 600 polokmitů/h, a tudíž prodlouženou rezervou chodu až na 80 hodin. K tomu přispěla i změna hnací pružiny a zvětšení bubínku. Přidejte ještě fakt vysokého antimagnetismu díky použití křemíkového vlásku.
Zajímavostí je, že podobně jako Systém 51 od téhož Swatch Group je bez možnosti regulace přesnosti chodu, který svým způsobem nahrazuje laserové odebrání hmotnosti věnce oscilátoru přímo ve výrobě. Takže stejně jako Systém 51 garantuje přesnost chodu +/- 15 s za 24 h. Nabízen je kalibr ovšem i v provedení COSC. Právě verze Powermatic 80 je ideální základ současného modelu PRX, byť v nabídce je i chronograf osazený strojkem ETA A05.H31 odvozeným od Valjoux 7753, ovšem rovněž s prodlouženou rezervou chodu, a to na 60 h, při zachování frekvence 28 800 polokmitů/h.
Od zlata po damašek
Sportovní design, nízká výška, cena lehce nad 1000 eur, integrovaný tah, mechanika, to všechno předurčovalo k úspěchu. Ale jak dlouhému? Jistě, přidaly se přitažlivé struktury a barvy číselníků, rozdílné průměry pouzder (25, 35, 38 a 40 mm), ale ani to není záruka dlouhotrvajícího úspěchu. Přidání zlatého PVD, verze se zlatou lunetou a několik designérských limitovaných edicí vzniklých s tvůrci pop kultury udělaly své. Podstatný ale pro značku s produkcí někde okolo 3,5 milionu kusů ročně je masový zákazník.
Tissot zcela správně vsadil na odlišení dalších verzí od té základní v oceli. Tak se objevila verze s pouzdrem z karbonu. Přesněji z tak zvaného kovaného uhlíku, když ještě nedávno se takovým materiálem chlubil leda tak Audemars Piquet a další z haute horlogerie. Kdo má tento materiál rád, pro jeho individuální kresbu „letokruhů“, nízkou hmotnost (proti ocelové verzi s mechanikou s hmotností 140 g je černý PRX těžký jen 75 g), rozhodně zatleskal. Osobitost je tu zaručena i při masové výrobě díky viditelným žilkám pryskyřice a stlačeného vlákna jak na pouzdře, tak i číselníku. Přičemž tak zvaný kovaný karbon Tissot vyrábí vrstvením obou hlavních složek, které se pak za vysokého tlaku (proto „kovaný“) a teploty změní v konečný materiál.
Ani tím Tissot naštěstí neskončil, když v závěru roku 2025 přidal další dvě verze – titanovou a především tu s damaškovou ocelí. Dle mého názoru jen škoda, že i druhá verze je s průměrem 38 mm, „karbonový“ rozměr 40,5 mm by nechal ještě více vyniknout letokruhům této oceli. I tak, opět výrobci tleskáme, že nezůstalo jen u damaškové oceli pro pouzdro, ale i sponu a především číselník. Navíc technici zvolili postup nikoliv prokládání vrstev z oceli různých charakteristik, ale průmyslovou metodu vrstvení prášku rozličných charakteristik oceli a následného lisování za vysoké teploty. Efekt je stejně působivý, a přitom je stále zachována téměř totožná cena řady PRX.
Doufejme, že ani to není konečná a že Tissot sáhne po dalších materiálech, verzích. PRX přejeme ještě dlouhý život.
Dolce Vita po benátsku
Nemáte vlastní historii značky a archiv plný nápadů? Pak, jako v případě bratrů Morelli, sáhnete po historii místa. V případě značky Venezianico (Benátčan) po nezměrně přitažlivých dějinách a stavbách města v laguně. Báječný nápad pro všechny čtyři kolekce. Už jen název modelu Arsenale. Řeč je o komplexu pro stavbu námořních lodí založeném roku 1104, který Benátkám zajistil nadvládu nad Středozemním mořem. Psal o něm i Dante.
Průměr ocelového pouzdra je rovněž 40 mm, výška pak jen 8,95 mm, takže vše působí jemně a zároveň sportovně. Na dýnku je rytina vstupních věží Arsenalu, jejichž detailům odpovídá luneta a její „krajkoví“. Nám se zamlouvá, že spojení tahu s pouzdrem řeší kovový středový díl tahu.
Ale dost o designu, ten vidíte na fotografiích. Technika, to je Miyota 9029. Základní charakteristiky zní takto: frekvence 28 800 polokmitů/h, rezerva chodu 42 hodin, průměr 26 mm, výška 3,9 mm. Mohli bychom říct, že co ETA v modelech PRX získala snížením frekvence, tedy rezervou chodu 80 h, to Miyota zachovala v přesnosti díky vyšší frekvenci. Jenže oficiální data říkají, že japonská přesnost je z výroby garantována v rozmezí -10/+30 s za 24 h, která je nižší než u rivala. Ovšem v praxi nejspíše oba strojky nabídnou přibližně stejnou odchylku. Ještě jeden fakt ubírá Miyotě body – tato verze strojku nemá sekundovou ručku a datumovku. Takže? V tomto porovnání bychom spíše vsadili na strojek ETA a přece jen upřednostili rezervu chodu 3,3 dne.
Pokud jde o design, je to věc vkusu, co ale nelze Venezianico upřít, je mimořádně pestrá nabídka celkem deseti základních rozdílných číselníků: včetně mimořádného z platiny, avanturinu, meteoritu nebo v ultračerné barvě. Podobně jako švýcarský rival se vydali Italové i cestou limitovaných edicí například díky spolupráci se studiem IFL, které zajistilo na číselníku ruční malbu zrození Venuše od Botticelliho.
Jako by se bratři Morelli neustále ohlíželi po jedné z nejlevnějších nabídek švýcarských kovových časomír s integrovaný tahem, vždy hledali jinou cestu pro pouzdra než Tissot PRX. Tím míníme bronzové pouzdro s hnědým nebo modrým číselníkem, opět s odkazem na Benátky, protože daný kov zdobí chrám sv. Marka. Bronzoví koně se zlacením jsou původně asi římským dílem z přelomu století, poté završily triumfální oblouk v Konstantinopoli, až kvadrigu zřejmě koupila benátská republika.
Bizantský příběh má i vrcholný kus s rytým pouzdrem a tahem. Pravda nemluvíme o ručním rytí ale použití CNC strojů, nicméně Arsenale Bizantino navazující na motivy a detaily z chrámů ve městě Konstantinopol, z něhož si benátský chrám svatého Marka vzal mnohé, je na běžné scéně unikátem. Jeho postavení umocnil i fakt, že výrobce sáhl po strojku Miyota 9039, tedy už s centrální sekundovou ručkou. Navíc vše za částku jen 900 euro.
„Zúčtování“
Když už jsme se dotkli cen, řekněme, že jsou srovnatelné. Přesto: Tissot díky použití i quartzu, začíná na částce pod 10 000 Kč, ovšem s karbonem a damaškem se dostává pod 30 000 Kč a s detaily z pravého zlata se blíží částce 40 000 Kč.
Venezianico startuje s mechanikou na úrovni asi 20 000 Kč, s meteoritem překračuje 30 000 Kč a s platinovým číselníkem je nad 35 000 Kč. Takže?
Ani rozměry, či design asi neurčí jednoznačného vítěze. Co tedy? U části zákazníků bude jistě hrát roli známé jméno švýcarského výrobce. Naopak, určitá klientela se raději poohlédne po méně známém jméně, a nikoliv masovém producentovi. Jedni dají přednost švýcarskému strojku s 3denní rezervou chodu před japonským kalibrem. Palec nahoru dají Švýcaru za nabídku čtyř velikostí před italskými rozměry jen okolo 40 mm. Co, ale, když dáváte přesnost vznešenosti bronzu od Venezianico před originalitou karbonu od Tissotu? Upřednostňujete bezmála 50letou historii PRX před příběhem spojeným s Benátkami?
Na tyto otázky si musíte odpovědět vy sami. Ať bude rozhodnutí jakékoliv, jsme přesvědčeni, že volba vás nezklame. Za dané peníze jsou PRX i Arsenale výbornou koupí.
Foto: Tissot, Venezianico
