Jedna moudrost říká, že v pestrosti je krása života. Já si dovolím její drobnou úpravu: v pestrosti, rozmanitosti i hledání je krása hodinářství. Co dost možná násobně platí pro nezávislé a micro značky, jak to ostatně potvrdil v pořadí již třetí ročník výstavy Micro Praha 2025.
Po dva dny 29. a 30. listopadu jsme, tím míním všechny nás příznivce nezávislé scény, měli možnost vidět asi 85 takových cest hledání krásna. Tedy, jak podle tvůrců, zakladatelů či majitelů nebo českých a slovenských prodejců daných značek krásno má, či mělo by vypadat. Co si pod krásnem v hodinkách máme představit? Pro některé je to klasika, tedy především pilotní časomíry jako od Laco nebo Aristo, Stowa (jistě vnímáte, jak silnou pozici v tomto ohledu má Německo) až k modernějšímu pojetí. Třeba od Hanhart a také Gavox, ale konec konců i českého Robota.
Pod vintage stylem si většinou představujeme návrat do 60. a 70. let, který asi nejlépe dokumentoval švýcarský Nivada Grenchen, který si už vydobyl velmi silné postavení mezi příznivci, což bylo znát podle obležení stánku v hlavním Fantova sálu hlavního nádraží v Praze.
Klasika a vintage
Společenskou klasiku pak podle mne velmi dobře a přitažlivě prezentoval Buser freres za ceny kolem 1000 eur. Tedy mimořádně přijatelné, se Sellitou SW261M-1, což je strojek z řady SW200 s frekvencí 28 800 polokmitů/h. Jen v provedení s manuálním nátahem, který vychází z ETA 2800. Protože ETA už tohoto přímého konkurenta nenabízí, je to značný plus pro Sellitu. Do této „společenské vrstvy“ bych si dovolil zařadit i DUG Purist, byť v modernějším provedení a se strojkem SW400, který vychází z ETA 7750. Kromě jiného poskytuje větší šanci k úpravám i díky většímu průměru 31,6 mm. Právě DUG (Deutsche Uhrenmanufaktur Glashütte) si dovolíme předvídat zajímavou budoucnost.
Abychom se nepohybovali jen v německých vodách, přeplujme La Manche k rodinné značce Duckworth Prestex, kterou, jak nám řekl majitel Neil Duckworth, založil jeho dědeček, a on na jeho modely navazuje v současném provedení, rozměrech. Nás zaujal obdélníkový kus Parker Mechanical a jeho zlatá verze ke 100. výročí značky.
Můj osobní pocit byl ale takový, že typická soudkovitá, či spíše polštářová pouzdra britské klasiky zatím nenašla u českých „hodinkomilů“ tak silnou odezvu.
Moderní přístup, a především sportovní styl, nabídly značky jako: slovenský Biatec (od příštího roku nabídne kus v oceli a se zlatým PVD s integrovaným kovovým tahem), Nodus, Trematic s italským designem (například potápěčské hodinky do 300 m), podobně jako britský Paulin a jeho Mara Blue, už tradičně Formex, stejně jako už známý model Helicoprion Zirkuti od německého Heinrich. Dále to byl výrazný italský Out of Order a kus z kolekce Shaker Automatic GMT ve čtyřech barevných verzích po 60 kusech limitovaných edicí, či další Ital HTD Aquatic SpaceBoy.
Neutopte se v nabídce
Zkrátka právě potápěčské hodinky, takhle obecně označované, ale nenabízející víc než 300 m voděodolnost a jednosměrně otočnou lunetu, jsou u nezávislých značek mimořádně populární a často nabízené. Jako švýcarská stálice na českém trhu – Delma a její nové verze OceanMaster Lume nebo Shell Star Big Date s voděodolností 500 m a složeným velkým datem a pozici 12. Mimořádně povedené jsou v tomto směru podle mne hodinky z Hongkongu Crafter Blue Mechanic Ocean Mark II, tedy už druhá generace hodinek za mimořádnou extrémně nízkou cenu 449 USD.
Za vydělující se v tomto segmentu si dovolím označit americký Selten a kolekci Patina s bronzovým pouzdrem CuSn8 a prolamovaným číselníkem, který je umělecky patinován do celkem 7 odstínů od modré (Modrá jeskyně) až po červenou (Rudý západ slunce). Ostatně bronz, přesněji bronzová pouzdra, představila dlouhá řada micro výrobců. Jako třeba provokující vintage značka pro opravdové rebely – německá VDB. Třeba kus F24 Bronz má voděodolnost 500 m, a to zdaleka není maximální meta, kterou VDB dosáhl. Model T posouvá hranici na 1200 m. Zakladatel Stephan Obst mi ovšem připomněl Concept P1070 s voděodolností 12 000 m, který se potopil v roce 2016 až na dno Mariánského příkopu, nejhlubší místo na Zemi. Náležitě pyšný byl ale i na časomíru, kterou nám ukázal, kde je na číselníku on sám, jak podotknul – pravda před 10 lety a mladší.
Barvičky a číselníky
Když už jsme se dotkli tématu číselníků, a toho, co na nich bylo možné na výstavě Micro Praha 2025 vidět, musíme zmínit doslova nekonečno nápadů, kterými nezávislé značky zahrnuly návštěvníky. Jako příklad toho, co všechno, od barev až po strukturu, lze na číselníky dostat, budiž značka 5280 Watch Co. z Colorada, která oživuje techniku smaltování Basse-Taillea (francouzsky nízký řez). Britský Isotope zase vsadil na smaltování se stříbrnými lístky, které překrývá vrstva po vrstvě průsvitný smalt. Efekt stojí za to. MD Watches Studio zase nabízí kolekci Connemara s celou řadou odstínů číselníku, včetně limitované edice Ghasaq, v arabštině soumrak, která zobrazuje moře dun. Straum je už pověstný svými strukturovanými číselníky symbolizujícími tvrdou ale krásnou norskou přírodu – od tmavě modrého oceánu až po zeleň lesů nebo polární záři.
Francouzský Awake zase získal všeobecnou pozornost díky různobarevným lakům číselníků, které tvoří vietnamský mistr tradiční techniky Son Mai.
Opět uveďme někoho, kdo se jasně vyděluje. Na výstavě to byl český tvůrce Jakub Pitucha, který ručně maluje akrylem a překrývá lakem číselníky ať už dodaných zákazníky časomír, nebo dle vlastního výběru od Seiko nebo Citizen a dalších značek. Ze zahraničních tvůrců bychom k němu přidali Ercigoj ze Slovinska, který číselníky vyšívá. Ano vyšívá. Do třetice dodejme, že ve spolupráci Arcanaut s českým prodejcem Chronoshop.cz vzniklo 66 ks modelu Arc II se stovkou malých (0,8 mm) granátů na číselníku.
Ostatně polodrahokamy jsou v současnosti mimořádně populární jako číselníky hodinek. Jak kromě jiného stvrdil Dennison s mramorem, tygřím okem, lapis lazuli, avanturínem nebo malachitem v quartzových modelech, které oslovily i porotce hodinářských Oskarů – švýcarské soutěže GPHG.
Pochvaly nakonec
Ne, že bych si nechával ty „nej“ tvůrce na samotný závěr, ale nerad bych přehlédl ty, kdo mne zaujali a jaksi se „nehodí“ do žádné škatulky. Rozhodně mne doslova pohladila po duši přehlídka hodin, ano hodin, od německého výrobce Hermle – s bitím, věčným kalendářem, plastickým zobrazením měsíční fáze. Krásné hodinářské umění, které nabízí český prodejce Diax.
Potlesk si rovněž zaslouží italský Venezianico nejen za už druhý laserově rytý kus, tentokrát Arsenale Bizantino, ale i za spolupráci na vzniku zcela italského manufakturního Calibro V5000 s frekvencí 25 200 polokmitů/h a rezervou chodu 60 h o němž jsme už na našich stránkách psali. Tak ambiciózní plán – vlastní strojek, není u micro značek zcela běžný. Nicméně nejedna představila zajímavé moduly skákajících hodin jako Arbutus nebo Maen (sice nyní vyprodaný model, ale jak nám pošeptali, brzy přijde druhá generace).
To je ona cesta nezávislosti: od designu, vlastních číselníků či pouzder, až po moduly strojků či spoluúčast na vývoji zcela nových strojků. Hledání krásna.
A na závěr ještě pár fotografií z výstavy.
Foto: Janka Sirotová a archiv značek
