V našem seriálu, a tedy i v čase, jsme se posunuli k vůbec první oficiálně francouzským státem uznané manufaktuře, která kromě jiného vyráběla i hodiny a hodinky. Stejně tak nás v tomto díle osloví slavná jména, která známe dodnes, mezi nimiž vyniká „otec hodinářství“ Abraham-Louis Breguet. Není slavnějšího hodináře.
1770 Manufacture Royale
Říká vám něco jméno Francois-Maria Arouet? Nikoliv? A co Voltaire? To už je jiná! O velkém francouzském dramatikovi a mysliteli 18. století zřejmě slyšel každý. Méně známou stránkou jeho života ovšem je, že byl i vynikajícím podnikatelem, který v městečku Ferney (dnes s názvem Ferney-Voltaire) v bývalém zámku postavil výrobu textilu a časomír. Od královského ministra vnitra získal vůbec první dekret královské manufaktury, tedy Manufacture Royale. Její novodobá historie je rovněž ryze francouzská. Výrobce hodinářských komponentů Arnaud Faivre se rozhodl postavit model Opera s unikátním systémem ozvučení repetice. Šlo o nesmírně ambiciózní plán – nabídnout nejhlasitější repetici na světě (12 ks za 346 000 CHF). Ukázalo se, že je to velkolepé, ale je třeba zákazníky lákat i „jednodušší“ kusy, jako je třeba Micromegas/2 s vlastním Calibre MR04 s dvojicí létajících tourbillonů nebo model Voltige s oscilátorem nad číselníkem. Tak se v současné existenci značky naplňují slova samotného Voltaira, který boha přirovnával k velkému hodináři: „Aby byly hodiny, je třeba existence hodináře.“
1775 Breguet
Na nejznámější francouzské stavbě všech dob – Eiffelově věži, jsou umístěna nad prvním obloukem čtyř nohou jména 72 nejslavnějších vědců, mistrů. Samozřejmě Francouzů. Je tam jediný hodinář, a to Abraham-Louis Breguet, o kterého se dodnes perou Francie a Švýcarsko. V každém případě je faktem, že ateliér Breguet byl založen v Paříži. Sám mistr původem ze Švýcarska se stal hodinářem králů a královen celé Evropy. Pro francouzskou královnu Marii-Antoinettu stvořil kus, dostavěl ho jeho syn, který byl po desítky let nejsložitějšími hodinkami světa. Zároveň byl Breguet technický génius, který přišel s celou řadou unikátních řešení, která známe dodnes. K takovým patří patent revolučního mechanismu tourbillonu, který dokázal uchránit vlásek před zemským magnetismem. Stejně jako vynalezl parachute, jak sám nazval proti nárazové uložení hřídele oscilátoru. Dokonce je mu někdy milně připisován i vynález samonátahu, o něž se zasloužil hned následující hodinář v tomto díle.
Celkem značku postupně vedlo 6 generací potomků zakladatele a po různých peripetiích se v roce 1999 stala značka součástí Swatch Group. Dnes ji vede vnuk zakladatele koncernu Marc A. Hayek. Inovativní duch je ve firmě znát dodnes: křemíkové krokové ústrojí, magnety použité jak pro přesný chod strojku, tak odbíjení repetice, nebo využití vysoké frekvence 10 Hz pro přesnost chodu 1/20 s (Type XXII, 2010). K slavným řadám patří právě jedna z osmi základních kolekcí, a to Type XX. Původně v 50. letech chronograf určený pro francouzské námořní letce. Další sportovní kolekcí je Marine.
1777 Perrelet
Tvůrce automatického nátahu. Tak je označován Abraham-Louis Perrelet. O světové prvenství se sice tak trochu „přetahuje“ podle některých historiků s jiným hodinářem, nicméně jeho inovativní schopnosti jsou nepopiratelné. Právě rok 1777 je označován za okamžik vynálezu samonátahu s centrální zátěžovou hmotností. Jako první vytvořil časomíru, kterou lze označit za krokoměr, použil cylindrický vlásek, duplexní krok a tak dále. V jeho stopách pokračoval jeho vnuk Louis-Fréderic Perrelet, který se věnoval i stavbě astrolabů a stal se hodinářem tří francouzských králů. Na základní myšlenku automatického nátahu navázal v roce 1995 model Double Rotor s dvojicí rotorů, jeden nad číselníkem a druhý nad základovou deskou. V současnosti nejslavnější řadou je od roku 2009 kolekce Turbine. S vlastním kalibrem P-321, jehož současnou vývojovou verzí je Calibre P-331-MH splňující kritéria COSC (Turbine Evo, 2019).
1780 Chaumet
Dost možná překvapí, že do seznamu nejstarších hodinářských značek řadíme i Chaumet. Je to skutečně s otazníkem, protože onen rok založení se váže ke vzniku ateliéru Marie-Etienne Nitota, který vytvářel šperky i pro Marii-Antoinettu. Nejslavnější období pak bylo napoleonské, vždyť jeho dílem byly svatební šperky manželky Napoleona I. Josephine de Beauharnais. Rovněž korunovační koruna Bonaparta je z jeho ateliéru. Horlivý bonapartista ale raději podnik prodal svému předákovi a stáhl se do ústraní. Ani tady se ještě neobjevuje jméno Chaumet.
Objevuje se až roku 1885 s příchodem Josepha Chaumeta, přičemž jeho další z řady potomků přivedli značku k bankrotu (1987) a byli odsouzeni za podvody. V roce 1999 firmu koupil konglomerát LVMH. A hodinky? První dvoje byly vytvořeny za napoleonské éry v roce 1811, a tyto šperkové kusy bychom dnes označili jako náramkové. Za další spojení s hodinkami lze považovat rok 1970, kdy Chaumet převzal na určitou dobu značku Breguet. Vlastní produkci časomír zahájil v roce 1998 řadou One. Následovaly Class One a pánský Dandy. V současnosti dominují u této značky dámské šperkové kusy, včetně například řady Josephine, přirozeně odkazující na první manželku Napoleona.
1791 Girard-Perregaux
Ani v tomto případě není vše tak docela jednoznačné. Constant Girard a Marie Perregaux ze slavných hodinářských rodů z La Chaux-de-Fonds se vzali v roce 1854 a o dva roky později založili svůj ateliér. Tak kde se vzal rok 1791? Ateliér v roce 1906 získal značku Jean-Francoise Bautte, který má své kořeny právě v roce 1791. To právě tento ženevský hodinář vytvořil kusy pro anglickou královnu Viktorii nebo slavného spisovatele Alexandra Dumase. Traduje se také, že Girard-Perregaux dodal německému císařskému námořnictvu první sériově vyráběné náramkové hodinky. Nic z toho se podle všeho nezakládá na pravdě. Německý císař neuviděl hodinky na berlínské výstavě, na níž vůbec nebyl, nic neobjednal, hodinářský výrobce nic takového do Německa nedodal. Přinejmenším o tom všem není jediný písemný odkaz. Kde tedy pramení sláva značky?
Roku 1867 byl uveden tourbillon Three Gold Bridges s trojicí můstků strojku. Stal se ikonou značky a následovaly modely classic Bridges, Neo Bridges nebo Quasar Light. Přiznáme se, nás oslovuje něco jiného, a to novátorské řešení nahrazující vlásek Constant Escapement LM. V roce 2008 šlo o prototyp o 5 let později o první hodinky s tímto systémem. Dnes tuto řadu reprezentuje Neo Constant Escapement. Pokud jde sportovní hodinky, úspěch slaví novodobá verze Laureato v šestici kolekcí, včetně kusů s keramickým nebo karbonovým či safírovým pouzdrem, tourbillonem nebo chronografem o průměrech 38 mm až 44 mm.
Foto: Manufacture Royal, Breuget, Perrelet, Chaumet, Girard-Perregaux
