- Blog-magazín o hodinkách -

Home Technika Luneta: „Nej“ komplikace?
Technika

Luneta: „Nej“ komplikace?

Je to docela jiný svět, svět tyrkysové modře, stejně jako hlouběji tmavé až černé, kde jen kužel světla dodává všemu neskutečnou barvu – korálům, rybám … Spolu s nimi vidíte už jediné, luminiscenční, třeba zelenkavé světlo ruček a lunety vaší potápěčské časomíry. Jistě, potápěčský počítač nechybí, ale kouzlu hodinek se nevyrovná. A co že vám luneta říká? Cože, ona mluví?!
Jistě, zcela jasnou řečí, jen je třeba jí umět naslouchat. Luneta je nebývalá „komplikace“, která svede napovědět čas ponoru, jeho začátek, délku, okamžik výstupu na hladinu, stejně jako dekompresní zastávku, dobu ponoru bez dekompresní zastávky, čas do dalšího ponoru, stejně jako pod vodou i nad ní směr cesty jako by šlo o kompas, hodiny v nové destinaci, tedy GMT čas, kam letíte za kouzelnými ponory. To všechno je skryto v jediném dílu – jednosměrně otočné lunetě.

Fandovstvím k cíli
Otcem jednosměrně otočné lunety je nesporně Jean-Jacques Fiechter, generální ředitel hodinářské značky Blancpain v letech 1950 až 1980 a sám vášnivý potápěč. Jakmile v roce 1942 inženýr Émile Gagnan a potápěč námořnictva Jacques-Yves Cousteau vynalezli Aqua-Lung, potápěčský dýchací přístroj s otevřeným oběhem vzduchu, a po roce 1948 se stal dostupným, zájem o potápění enormně vrostl. Speciální vojenské jednotky žabích mužů ve Francii (velel jí kapitán Bob Maloubier) i USA sice měly hloubkoměry i jakési stopky měřící ponor, ale bylo komplikované i zdlouhavé určit dobu ponoru, čas výstupu a podobně. Právě J. Fiechter a Blancpain vyřešili problém uvedením v roce 1953 Blancpain Fifty Fathoms (50 feet, sáhů, rovná se 91, 44 m). Model s první jednosměrně otočnou lunetou, tudíž dostal nikoliv náhodou označení Rotomatic Incabloc. Například se stal standardním vybavením bojových potápěčů amerického námořnictva Navy Seal.


Luneta, anglicky bezel, pochází z francouzského slova biseau, což znamená „šikmá hrana“. Vskutku luneta, nebo chcete-li příruba, vnější obroučka, která je zasazena do drážky, aby chránila sklíčko takovou je. Zároveň se v oné drážce může posouvat. Volně nebo po krocích minutových i půlminutových. Západka pohybující se po zubech (60 nebo 120) směrem proti směru hodinových ruček nedovoluje pohyb zpět. Odkud se vůbec nápad otočné lunety vzal? Někteří odkazují na letecké hodinky, jako například patent pilota Philipa Van Horn Weemse (koncept z roku 1929, patent 1935) s otočnou jištěnou obroučkou, kteréžto hodinky produkoval Longines. Druzí ukazují na Rolex Zerographe s oboustranně otočnou lunetou, rovněž z 30. let. Nicméně prvenství, pokud jde o jednosměrně otočnou lunetu, vždy zamýšlenou jako „počítač“ potápěčů, nepopiratelně náleží Blancpain Fifty Fathoms. V témže roce Rolex dodal nejdříve model Turn-O-Graph, pak první Submariner s lunetou, kterou označoval jako „záznamník času“. Panerai uvedl v roce 1954 první svůj model s vnější lunetou, v roce 1957 Omega Seamaster …

Čas jít pod vodu
Před oním okamžikem, než vejdete ze břehu do vody, nebo skočíte s rozkročenýma nohama nebo spadnete po zádech do vln, je na místě nastavit si na hodinkách čas ponoru. Rozumné je vědět, či si stanovit, kam až půjdete pod hladinu. Pro každou hloubku je stanoven čas, jak dlouho je tam bezpečné přebývat, jinak nahromaděný dusík v krvi a tělních tkáních překročí bezpečný limit. Proto je pro amatérského potápěče rozumné nořit se s tím, že nebudou potřeba dekompresní zastávky. Pokud měříte ve stopách (ft), pak platí pravidlo 120. Od tohoto čísla odečtete maximální hloubku, třeba 80 ft a máte jasno, že celkem můžete být ve vodě 40 minut. Jestliže kalkulujete vše v metrech, použijete číslovku 90. Odečtete metry, kam až půjdete, třeba do 25 m ale znásobené 2x, a výpočet je následující: 90 – 2x 25 = 40. Ve 30 m je to 30 minut, ale ve 40 už jen 10 minut. Zde výpočty přestávají fungovat. Ostatně i největší škola potápění PADI považuje 30 m za vhodnou hranici pro pouhé fandy.
Ale vraťme se k našim výpočtům. Víme, že jdeme do 25 m na 40 minut. Teď už daný časový úsek lze nastavit pomocí jednosměrně otočné lunety. Pozici 12, obvykle s výrazným luminiscenčním bodem, přetočíte proti minutové ručce. Ta je právě proto u potápěčských časomír ta dominantní. V daném případě ukáže, jak dlouho jste dole. Ovšem vhodnější je pozici 12 na lunetě přetočit 40 minut od pozice minutové ručky (samozřejmě po směru jejího chodu) a například výrazný luminiscenční trojúhelník nebo tečka jasně ukáže celkovou délku ponoru a jeho konec.


Celková délka ponoru je jedna věc, bezpečný okamžik, kdy je třeba začít stoupat, to je něco jiného. Následuje jiný výpočet – známe hloubku (27 m), tudíž celková doba pod hladinou je (27 x 2 – 90) tedy 36 minut. A okamžik ukončení ponoru? 60 – 36 =24. Takže od minutové ručky nastavíte pozici 12 na lunetě za 24 minut (v onen okamžik je čas otočit hlavu k hladině). Nebo jinak: nastavíme 36 minut a sledujeme minutovou ručku až se od své poslední pozice posune o 24 minut.
Samozřejmě můžete lunetou nastavit dopředu vypočtenou dekompresní zastávku, nebo prostě přijmout jednoduché řešení, že použijete obvykle výraznější barevně nebo ryskami stupnici na lunetě od pozice 12 do 43 (15 minut), případně 4 (20 minut). Což lze považovat za maximální dekompresní zastávku, kterou při neprofesionálním ponoru budete potřebovat třeba při rychlém výstupu. Podobně můžete u amatérského potápění, obvyklý ponor na dobu 30 až 50 minut, chápat onu zvýrazněnou stupnici se začátkem natočeným k minutové ručce jako okamžik jistého návratu zpět v polovině ponoru (škála 15 nebo 20 minut).


A lze se obejít bez výpočtů? Dobu dekompresní zastávky v závislosti na hloubce ponoru nabídly například lunety Doxa (SUB) nebo Jenny (Caribbean). Dnes je označujeme za první potápěčské „počítače“.

Jistota je jistota
Zkušení potápěči říkají: jestliže se něco může pokazit, pak se to pokazí. Co to značí, když je řeč o lunetě? Kupříkladu jde o situaci, kdy se úderem jednosměrně otočná luneta pohne svým jedině možným směrem, proti směru pohybu hodinových ruček. Tím si nechtěně zkrátíte ponor. No a co?
Tak jednoduché to není, protože mít kratší čas na výstup, může přimět potápěče k rychlejšímu vynoření, ovšem pod hrozbou až dekompresní nemoci. Viníkem je nadbytečný plyn (dusík), který vytvoří v tělních tekutinách bubliny, následují bolesti hlavy až ochrnutí. Dusík je navíc narkotikum, a když je ho v těle příliš, „opijete“ se a vaše chování není adekvátní situaci. Tudíž – žádné rychlé vynoření způsobené nechtěným posunem lunety není na místě. Proto konstruktéři nalezli dvojí možnou obranu.
Vnitřní otočná luneta ovládaná obvykle šroubovanou druhou korunkou je řešení z konce 60. let a dané prvenství se připisuje Aquastaru. Následně s nimi přišly: Longines, Alpina … V 70. letech zase Seiko na Marinemaster umístilo na vnější ochranné pouzdro jen dva výřezy, kde lze lunetu uchopit a otočit s ní. A šlo to dál. Omega Ploprof (1970) má sice obousměrný pohyb lunety, ale ten je odjištěn až stiskem červeného tlačítka na vnější straně pouzdra. V jiné podobě to měl i Squale Tiger (1987). Jištění znala i francouzská Yema a další. V roce 1968 dovolila Certina DS-2 500 M pohnout lunetou jen po jejím zatlačení, opačně až po vytažení to umožní Oris ProDiver (2009). Kombinaci systému otočné vnější lunety, a přitom pohybu vnitřní škály, nazvanou SafeDive zase v roce 2014 zvolil IWC Aquatimer. Zdá se, že hodináři udělali sice různými přístupy, zato maximum pro ochranu potápěče. A když jím nejste?

Kompas a GMT
Po pravdě je asi víc těch, kdo sáhnou po potápěčských hodinkách, které sice plní ISO 6425 s podmínkou jednosměrně otočné lunety, ale přitom si v moři jen zaplavou. Co těm pohyblivá obroučka pouzdra nabídne?
První je možnost určení světových stran. Referenční bod na pozici 12 lunety nastavíte mezi okamžitou pozici hodinové ručky a číslovku 12 hodin na číselníku. Následně namíříte hodinovou ručku na sluneční kotouč na nebi. V tu chvíli centrální symbol lunety míří na severní polokouli, tedy v našich zeměpisných šířkách, přímo na jih. Ostatní světové strany dodáte upažením. Na jižní polokouli jste zase takto získali sever. Někteří to vyzkoušeli i pod vodou.
Bylo to v roce 1952, kdy se konal první mezikontinentální let z Anglie do Jižní Afriky a změnil mnohé. Najednou nebylo „přestupování“ časových pásem obdobou zážitků z románu Julese Verna Cesta kolem světa za osmdesát dní. Komerční letecká doprava totéž, co hlavní hrdina knihy svedla za hodiny. Piloti, včetně Pan Am požadovali časomíry s GMT. V roce 1954 se narodil legendární Rolex GMT-Master. Jistě, že se GMT luneta s doplňkovou centrální ručkou světových pásem objevila i na potápěčských hodinkách, ovšem o tom teď řeč není. Lze si totiž „ponechat“ potápěčskou lunetu, a přitom se snadno zorientovat v tom kolik je hodin v místě kam letíte za potápěním. Pokud míříte do populární i v Čechách Dominikánské republiky, letíte na západ (destinace se nachází v pásmu proti času v ČR + 5 hodin). Tudíž nastavíte centrální bod lunety na číslovku 5 na číselníku, a tím se z ní stane nová pozice 12 h. Pak jen odpočítáte od „nové“ dvanáctky počet hodin – 5, 6, 7…, neboli čas v místě, kam míříte za dalšími krásnými ponory. Samozřejmě s potápěčskými hodinkami a jejich velkou „komplikací“ – jednosměrně otočnou lunetou.

Box

Život pod tlakem
Začněme konstatováním, že s hloubkou ponoru roste tlak působící na tělo potápěče. Už na souši na nás působí ten, který pro zjednodušení může přirovnat jako působení 1 kg na 1 cm2. Ovšem už v 10 metrem pod hladinou je to 100 kPa, tedy dvojnásobek proti souši. Jak to člověk pociťuje? Především v místech, kde jsou stlačitelné plyny – plicích. V dané hloubce tedy musí potápěč vdechnout dvojnásobek plynu z tlakové láhve. Zároveň s tím, jak pobývá v hloubce s vyšším tlakem, se v krvi postupně rozpouští stále více plynu (dusíku, který je obsažen ve vzduchu natlakovaném do potápěčské láhve). Jakmile tlak při výstupu poklesne, plyn má tendenci se uvolnit, a to v podobě bublinek. Často se říká, že je to jako otevření sycené minerální vody v láhvi. Pokud se něco takového stane, může následovat embolie a smrt. Je tu i další nebezpečí. V hloubkách kolem 60 m má dusík opojné účinky, a proto se nahrazuje pro hlubinné potápění héliem. Takže jak přílišná hloubka, dlouhý pobytu v ní, tak jako rychlost stoupání k hladině jsou životně důležité faktory potápění, které nám pomohou kontrolovat počítače, hodinky a jejich luneta.

timeforum_logo_new_dark

Nejčtenější

Žhavá témata

Related Articles

Singer Divetrack
Technika

Singer: Divetrack, opravdový potápěč

Zcela otevřeně – svět chce být klamán. To platí i pro tikající...

Locman Montecristo OISA 1937
Technika

Locman: První kalibr

Neměl jsme štěstí. Samozřejmě, že jsem na ostrově Elba nemohl minout místo...

Kromě trnové nebo motýlkové spony existuje i další možnost
Technika

Stačí běžná spona?

Odpověď na položenou otázku je poměrně jednoduchá a zároveň nejednoznačná – ano,...

Znáte čínské názvy jednotlivých let?
Technika

H. Moser & Cie.: Dvojí tvář, dvojí čas

Je otázkou, co vás spíše osloví – název Endeavour Chinese Calendar Limited...