Není to z mé hlavy, ale je to pravda. Předně švýcarské hodinářské značky trpí metateziofobií, nebo-li strachem ze změny. Častěji to postihuje firmy s více než stoletou historií, kdy znovu a znovu otevírají staré katalogy a dělají další modely, které tady ve své podstatě, a s více nebo méně podobným vzhledem, už byly. A my to po nich chceme.
Ano, my fandové žádáme tytéž modely jako Tank, Reverso, Daytona … No, a najednou je tu výstava TimeForArt s modely, které byste od daných značek nečekali. Takže vás záhy zbaví metateziofobie takové kusy, jako Mauricce Laroix s originální vzhledem i názvem: S jakýma očima?
Celkem se charitativní akce TimeForArt zúčastnilo 26 hodinářských firem, z nichž pravda jen některé si troufly na více než jen kosmetické změny svých tradičních modelů. Tudíž jsme nakonec vybrali jen tři kusy, které považujeme za „léčivé“ a bojující proti strachu ze změny.
Za silnou, v dobrém slova smyslu až léčivou kůru považujeme už zmíněný kus od Maurice Lacroix With what eyes? Tedy v češtině: S jakýma očima? Vznikl za spolupráce s mexickým umělcem Rodrigem Hernándezem. Jde o skeleton s bronzovým pouzdrem o průměru 43 mm a výšce 13 mm, přičemž ze stejného materiálu je i samo umělecké dílko. Dvojice bronzových opic, které se na sebe dívají. Hodinářská značka měla šťastnou ruku i odvahu, když dala umělci plnou svobodu proměnit model Masterpiece Skeleton v umělecké dílko. Hernández se nechal inspirovat svojí výstavou v San Franciscu a filozofickou otázkou: Jsou lidé jediní snílci na Zemi? Odpověď je na číselníku, dvě opice zírající jedna na druhou v jakémsi vnitřním snění.
Bronz, tedy slitinu mědi a cínu zvolil umělec, protože je po tisíce let materiálem pro sochy. Za technický základ posloužil kalibr s ručním nátahem ML 134 pracující na frekvenci 18 000 polokmitů/h a s rezervou chodu 45 hodin. K bronzovému pouzdru vybral pletený kožený řemínek.
Druhou značkou, která nás naopak oslovila svým moderním sportovním pojetím, je francouzský Reservoir a jeho Monza Prototype 01. Je poctou rychlosti aut a okruhu v Monze, ale stejně tak i přesnosti měření závodních časů závodních vozů. V pouzdře o průměru 43 mm z oceli, či přesněji na číselníku, má hlavní slovo rudá závodní barva typická pro sportovní italské vozy. Přičemž na rozdíl od svých běžných modelů výrobce pootočil strojek RSV-240, a tedy i korunku na pozici 2. Má červenou hlavu, na níž stojí: Engine Start. Rovněž retrográdní stupnice minut byla zdařile upravena, jako by šlo o otáčkoměr závodního vozu s červeným polem číslic 5 a 6 (myšleno 5000-6000 otáček motoru za minutu). Na pozici 4 až 5 je pak výřez v němž červená hůlková ručka ukazuje rezervu chodu strojku. Jeho základ tvoří LJP-G100 s frekvencí 28 800 polokmitů/h a rezervou chodu 56 h. Ovšem retrográdní zobrazení minut jedinou centrální ručkou, stejně jako skákající hodiny v okénku jsou dílem modulu (113 dílů).
Do třetice. Náš výběr uzavírá Zenith Defy Skyline Tourbillon Felipe Pantone One Off s pouzdrem o průměru 41 mm z černé keramiky. Na tomto dílku se podepsal, jak říká jméno v názvu, italský umělec z Valencie. Hovoříme o kinetickém umění, které má v tomto případě jedinečný texturovaný pruhovaný vzor. Svoji roli v něm hraje klec tourbillonu s můstkem v podobě blesku, který je prvkem často se objevujícím v díle Felipe Pantone. Ostatně na číselníku ho najdete i na šestici indexů. Výrazný kontrast převažující černé a barevných ruček přitahuje pozornost. Stejně tak technika časomíry osazené strojkem El Primero 3630, tedy s vysokou frekvencí a tourbillonem.
Co nám tyto tři exponáty akce TimeForArt i samotný přístup značek Maurice Lacroix, Reservoir a Zenith, napověděly? Že přes svoje „dobré jméno“ v hodinářském světě umějí svět pobavit a hodinářství zbavit metateziofobie.
Foto: Maurice Lacroix, Reservoir, Zenith
