R.M.S. Titanic plul 14. dubna 1912 v ledovém poli poměrně rychle, důvodů mohlo být hned několik: kapitán Edward John Smith chtěl stůj co stůj super parník dostat do New Yorku včas, zároveň chtěl mít za sebou ledovce a za třetí potřeboval spálit uhlí v jedné z přepážek, kde vinou samovznícení doutnalo od vyplutí palivo. Ve 23,49 hodin námořník Frederick Fleet zakřičel: ledovec! Tragédii už nelze nezabránit.
Luxusní parník Titanic o délce 269 metrů měl posádku o počtu 899 lidí a staral se o zhruba trojnásobek pasažérů, mezi nimiž bylo i 57 milionářů. Dnes víme, že čelní náraz do ledovce by zřejmě dopadl mnohem lépe než to, co se následně událo: Úhybný manévr vystavil pravobok nárazu a v hloubce 4,25 m pod čárou ponoru „rozpáral bok“ v délce 91 m. Nyní už víme, že nedošlo k protržení pláště, ale k tomu, že na některých místech ručně upevněné nýty spojující pláty pláště lodě byly z měkčí slitiny, aby se daly ručně roztlouct jejich hlavy. Ty zvolila ocelárna Harland and Wolff Heavy Industries Limited v irském Belfastu stavějící Titanic. Nýty nevydržely a v boku parníku zel dlouhý otevřený pás. Za méně než 10 sekund se zaplavilo 6 z celkem 16 vodotěsných komor a příď Titanicu šla ostře dolů. Zřejmě jediný snímek osudného ledovce vyfotil český námořník Štěpán Řehořek z lodi Bremen. Další českou stopou je fakt, že část servisu pro White Star Line dodala česká porcelánka z Březové. A po třetí: na palubě byl i slovenský krejčí Michael Navrátil ze Seredě se dvěma syny. On zahynul, oni přežili a newyorské noviny o nich psali jako o Dětech Titanicu.
Poslední minuty
Charles Lightoller, druhý důstojník lodě R.M.S. Titanic, měl 14. dubna 1912 po službě a šel spát. Už v pyžamu uslyšel zvuk kovu drtícího ledovec. Ještě s pyžamem pod uniformou začal řídit spouštění záchranných člunů. Sám do žádného nenastoupil a vír potápěného parníku ho strhl pod hladinu, padal do temnoty, z níž ho doslova vystřelil roztržený tlakem parní kotel. Záchranu našel na hladině na skládacím záchranném člunu třídy B a dostal se na palubu lodě Carpatie, která připlula ke katastrofě a dokázala zachránit 705 lidí. Včetně druhého důstojníka i s jeho kapesními hodinkami v kapsičce uniformy. Zastavily se ve 2,20 hodin 15. dubna 1912. Jsou to nejslavnější hodinky z Titanicu. Ty a dalších 5 pasažérů zaoceánského parníku dnes vlastní americký sběratel John Miottel. Pokud jde o nejslavnější hodiny z lodě, pak jsou to ty, které stály u slavného půlkruhového dřevěného schodiště, po němž se sestupovalo do luxusní jídelny první třídy.
Pravé DNA
Nejslavnější soudobé hodinky, které nabízejí víc než jen zobrazení lodě na číselníku nebo používají v názvu označení Titanic, jsou nesporně hodinky z kolekce DNA Titanic od Romain Jerome (později jen RJ, arabskými majiteli poslána do insolvence). Myšlenka bývalého profesora matematiky a dnešního majitele švýcarské hodinářské značky Artya, byla v roce 2007 geniální – postavit hodinky, které mají DNA největších událostí 20. století. Jako třeba vítězoslavné přistání člověka na Měsíci, ale i tragické námořní katastrofy Titanicu. Nejmarkantnější odkaz na DNA lodě nese luneta s povrchem uměle vytvořené rzi jako trup potopeného plavidla. Je z unikátní slitiny. Jak kovu loděnice Harland and Wolff Heavy Industries Limited v irském Belfastu, která postavila 401 RMS Titanic. Druhou složkou slitiny je reální kov z potopeného vraku, kterého asi 1,5 kg zakoupil Y. Arpa. Stejně jako černého uhlí z podpalubí parníku, který po rozdrcení tvoří základ povlaku číselníku hodinek.
Vzhledem k tomu, že ponory, o to více získávání materiálu z lodi je oprávněně veřejností odsuzováno, jsou hodinky RJ DNA Titanic dnes neopakovatelným unikátem.
Velká trojka, či pětka?
I když to není tak zcela přesné, nicméně si dovolíme připomenout, že Titanic byl z trojčat, která nechala postavit loďařská společnost White Star Line: Olympic, Titanic a Britannic. Jestliže Olympic spustili na vodu už v roce 1911, pak naopak Britannic až po katastrofě Titanicu. Právě vzhledem k této tragédii majitelé původní nabubřele znějící název Gigantic změnili na Britannic. Byť původně šlo o odvozeniny řeckých bájných postav – bohů žijících na Olympu, Titánů a obřích Gigantů.
Nejstarší Olympic za první světové války převážel vojáky na evropské bojiště a proslavil se tím, že taranoval a potopil německou ponorku U 103. V roce 1935 šel parník do šrotu. Zábradlí velkého schodiště je dodnes v anglickém hotelu White Swan v Alnwicku. Britannic se stal za 1. světové války nemocniční lodí. 21. listopadu 1916 najela na minu a potopila se. Takže žádná loď, která by měla spojení s Titanicem „nedoplula“ do svého cíle? Ne tak docela.
V Belfastu je v přístavu, v suchém doku, umístěna poslední „lodní vzpomínka“ na Titanic. Jde o tendr, jak se označuje zásobovací loď odvážející také pasažéry z přístavu na mateřskou zaoceánského obra, který k pevnině v daném místě nemůže. Což byl případ francouzského přístavu Cherbourg na trase plavby Titanicu. Jejími tendry byla dvojice Traffic a Nomadic, obě postaveny pro White Star Line, a to v belfastských loděnicích Harland and Wolff Heavy Industries Limited. Přesně tam, co trojice slavných parníků. Konec konců Nomadic také doprovázel zaoceánský Titanic při její první „testovací“ plavbě u irského pobřeží. Právě na palubě Nomadicu pak v dubnu 1912, když anglický obr dorazil k francouzskému pobřeží, doplulo 274 cestujících na plující palác. Bylo to poprvé a naposledy. Jeho další historie je poměrně slavná – vozila vojáky na bojiště 1. světové války, před nosem Němců odplula za 2. světové války do Anglie. Svá léta „dožila“ jako zakotvená restaurace na Sieně v Paříži. Dnes je ze slavné flotily White Star Line jedinou existující lodí a je od roku 2006 muzeem v Belfastu ve čtvrti nazvané Titanic, kde vznikla. Jediná z dvojice Olympic, Titanic, kterou rovněž navrhnul Thomas Andrews. Hlavní konstruktér, který utonul na Titanicu.
Tím by příběh mohl skončit. Naštěstí neskončil.
„Vyplutí“ 31. května
V roce 2021, a to 31. května, tedy přesně 110 let po prvním vyplutí zaoceánského parníku Titanic a jeho malého průvodce, zásobovací lodě Nomadic od stejného konstruktéra, byla uvedena v Belfastu uvedena na scénu hodinářská značka Nomadic. Za jejím zrozením stál severoirský strojní inženýr Peter McAuley. Myšlenka byla zřejmá – vzdát hold oběma plavidlům, která se zrodila v belfastských loděnicích Harland and Wolff Heavy Industries Limited.
Prvním modelem řady Prestige je Maraí 401, přičemž její název v irštině znamená námořníci a v galštině mořský farář, nebo také doprovodná loď. Číslo pak má odkazovat na výrobní číslo Titanicu. Pouzdro má průměr 40 mm je z oceli, stejně jako základní tah, který je doplněn pryžovými. Luneta je jednosměrně otočná, jak se na do 200 m voděodolné hodinky sluší. Číselník je nabízen v pětici barev. Použitý strojek je Sellita SW200-1. V nabídce je i verze s datumem nebo s detaily se zlatým PVD.
Tím nejvýznamnějším odkazem na slavný zaoceánský parník pak je rotor v podobě třílistého lodního šroubu takových tvarů, jaké on měl celkem tři. Chtělo by se popřát Nomadicu – šťastnou plavbu.
Foto: autor, Wikipedia, Nomadic
Nomadic
Miraí 401
Strojek mechanický s automatickým nátahem
Pouzdro: průměr 40 mm, výška 11,5 m, ocel
Kalibr: SW200-1, průměr 25,6 mm
Frekvence: 28 800 polokmitů/h
Rezerva chodu: 41 h
Kamenů: 26
Voděodolnost: 200 m
Cena: 1750 USD
Romain Jerome
Titanic-DNA T-Oxy III
Strojek: mechanický s automatickým nátahem
Pouzdro: průměr 46 mm, výška 15 mm, ocel
Kalibr: Concepto C22RJ51, průměr 30 mm, výška 6,6 mm
Frekvence: 28 800 polokmitů/h
Rezerva chodu: 50 h
Kamenů: 23
Voděodolnost 50 m
Cena: 5 600 euro (původní cena)
