- Blog-magazín o hodinkách -

Home Novinky Zaujalo nás Naskočte – na vlnu skákajících
Zaujalo nás

Naskočte – na vlnu skákajících

Chronoswiss Neo Digiteur Chronos
Chronoswiss Neo Digiteur Chronos

Naskočte – na vlnu skákajících

Svého praotce mají hodinky s funkcí jumping hours, tedy skákajících hodin, v tak zvaných nočních hodinách z roku 1656. Takže rozhodně nejde o novinku, ale o ohlédnutí se zpět, které podstupují hodinářské značky poměrně pravidelně a ve dvou základních variantách – s otvorech pro zobrazení skákající hodiny a běžnou minutovou ručkou, nebo se zobrazením obou hodnot pomocí otočných disků. A když s něčím takovým vyrukuje Audemars Piguet, je rozhodnuto – jde se do toho…

Pokud se vrátíme do roku 1656, pak smysl číslového označení hodin nebyl v originalitě, ale čitelnosti. Tedy čitelnosti v noci, kdy svíčkou ozářené hodiny v průzoru jasně zobrazovaly číslovky hodin. A jsme u prvního častého pomýlení. Pro papeže Alexandra VII. hodináři, italští bratři Campani, vytvořili „předchůdce“ skákajících hodin, tak zvané toulavé hodiny. Neplést si to. Toulavé hodiny jsou rovněž s diskem s číslovkami, ale s plynule se pohybujícím zobrazením času. V 17. století tedy nešlo ještě o žádné skákající hodiny.

Do kapesních hodinek vtěsnal tuto myšlenku v roce 1883 Rakušan Josef Pallweber, který svůj patent prodal IWC. Pozor ale! Mluvíme o notoricky známém výtvoru, nikoliv prvním. Někdy okolo roku 1700 asi nejstarší známé kapesní hodinky s danou komplikací totiž vytvořil Eckhart z Friedbergu. Až v 30. letech 19. století, tedy zjevně před Pallweberem hodinář Blondeanu pro francouzského krále Ludvíka Filipa I. vytvořil kapesní hodinky.

Ať už si prvenství připusuje kdokoliv, na číselnících hodinek se tak usídlila okénka. Právě ta vnesla zmatení do používaného názvosloví. Způsobilo to francouzské slovo guichet (clona, či průzor na pokladně, tedy Guichet Watch) a později také moderně znějící označení digi, takže se někdy mluví o mechanice s digitální změnou číslovek hodin. My ale zůstaneme u jumping hours.

A náramkové hodinky? Nejspíš většina začne u Cartier Tank á Guichets z roku 1928 se zobrazením skákajících hodin nahoře v okénku a minut níže v prohnuté výřezu. Ikona. Opět s jedním – jenže. Skutečně prvními náramkovými hodinkami byly ty od A. Duboise a A. Spori z roku1915.

Proč ten skok?

Myšleno, proč v současné době ten skokový zájem právě o jumping hours? Prostě a jednoduše – běžné ručkové zobrazení v mechanických hodinkách se leckomu tak zvaně přejí. Je to něco jiného, konec konců i tvarem, protože nejčastěji jsou tyto hodinky obdélníkového nebo soudkovitého tvaru, už méně často klasického kulatého. Znalí věci si navíc uvědomují, že jde o přehlíženou komplikaci, a to zvláště při koordinaci stejného okamžitého skoku hned tří ukazatelů: hodin, minut a sekund.

Kdo všechno s daným mechanismem v nedávné době přišel? Už zmiňovaný Audemars Piguet, v jiného podobě Louis Vuitton, Cartier, Bremont, Chronoswiss, Jaeger-LeCoultre, A. Lange & Sohne, FP Journe, De Bethune, Omega … Za ně připište vskutku předlouhý seznam nezávislých značek: Ludovic Ballouard, Vianney Halter, Raymond Weil, DeRhenum, Reservoir, Christopher Ward, MeisterSinger, Xeric, Otsuka Lotec, Amida, Stauer, Zentier, Fears … 

Pokud hovoříme o skutečném mechanismu skákajících hodin, pak tím základním schématem je během celé hodiny postupné napnutí pružinky či natažení vlásku, které po dosažení 59 minuty uvolní hvězdici, denní kol s řadicím kolíkem či vačku s palcem nebo maltézský kříž. Ty skokově posunou hodinový disk. V zásadě se to může podobat mechanismu rychlé změny data. Naproti tomu minutové kolo se pohybuje plynule a vlastně jde jen o náhradu běžné ručky. Ovšem sladění skonu celé hodiny a posunutí minutového disku či ručky musí být naprosto precizní. Nemluvě o verzi doplněné i o sekundový disk, což je poměrně výjimečné, a najdeme to například u novinky od Chronoswissu.

I velcí si občas skočí

Audemars Piguet, který letos uvedl Neo Frame Jumping Hour, byl inspirován designovým hnutím Streamline a „předmodelem“ Ref.1271 z roku 1929. Dá se říct, že tím značka opustila svou komfortní zónu, zavedených modelů, které vždy zaručí úspěch. Designem vsadila na svůj historický kus, ovšem zlatou nebo platinovou čelní stranu nahradila safírovým sklíčkem s černým PVD. Rozměry má 34 x 47,1 mm a výšku 8,8 mm. Technikou AP nic neriskoval a kalibr 7122 (rezerva chodu 52 h, frekvence 28 800 polokmitů/h) je odvozen od známého strojku 7121, který se používá v Royal Oak Jumbo Extra Thin.

Za 4 x nižší částku pořídíte Neo Digiteur od Chronoswissu s diskovým zobrazením včetně sekund. Navazuje na kus ještě z časů zakladatele, hodináře Gerda-Rüdigera Langa z roku 2005. Novinka (48 x 30 mm, výška 9,7 mm) je nabízena v pětici barev a zlaté verzi s rytím. Osazena je strojkem C.85757 (vlastní modul na základě kalibru Peseux) s ručním nátahem, frekvencí 21 600 polokmitů/h a rezervou chodu 48 h.

Krásným příkladem je i De Bethune DB25 Digitale. K této „skákající“ komplikaci se výrobce vrací přesně po 20. letech. V titanovém pouzdře o průměru 42 mm, výšce 11,9 mm. Na číselníku se čtveřicí odlišných povrchů je na pozici 12 skákající hodina, na pozici 6 v prohnutém výřezu škála ubíhajících minut a uprostřed plastická zobrazení měsíční fáze na titanové modřené ploše se zlatými prvky evokujícími hvězdnou oblohu. Vlastní strojek DB2144 třetí generace pracuje na frekvenci 28 800 polokmitů/h a má rezervu chodu 5 dnů.

Cenový skok dolů

Originalita je už zcela běžně spojena s nezávislými tvůrci. Přesně takovým pojetím je Baltic x SpaceOne Seconde Majeure sice postavený na základě strojku Soprod PO24, ale s modulem skákajících hodin od pařížského mladého tvůrce jménem Théo Auffret. Dvojice safírových disků – hodin a minut se starají o hlavní zobrazení času na pozicích 12 a 6, sekundy má na starosti centrální dlouhá černá ručka. Je na místě si na odečet času zvyknout, ale originalita je nesporná, stejně jako dostupná cena 2500 eur.

Italský Gagá Laboratorio má všeho dva roky zcela novou řadu Labormatic, a nyní i její odlehčenou everzi Labormatic Superleggero. Zvláště v kombinaci černěného titanu (průměr 42 mm) a žlutých číslovek hodin a jediné ručky zobrazující minuty je výjimečně výrazný. Přestože je strojek postaven na kalibru G-100 La Joux-Perret (rezerva chodu 68 h), nabízí skákající hodiny za cenu 4700 CHF.

A nakonec skočme docela dolů – k cenovce bezmála 10 x nižší. Za 395 euro lze totiž mít Initiale Sport od francouzského Omnis Watches. Obdélníkové pouzdro z oceli, podobnost s AP zřejmě není náhodná, má rozměry 30 x 41 mm a výšku 11,8 mm. Čtení času jde shora dolů. V okně na pozici 12 uvidíte skákající hodiny, pod ním je kratičká ručka zobrazující minuty, které budete spíše jen odhadovat, a dole v průzoru je otočný disk sekund. Čínský strojek s automatickým nátahem nabízí rezervu chodu 48 hodin. Název Omnis pocházející z latiny je více než výmluvný – lze ho přeložit jako každý. Myšlenka francouzského zakladatele, že každý by měl mít šanci na své zápěstí umístit zajímavé hodinky. Třeba ty se skákajícími hodinami. 

Foto: Audemars Piguet, Baltic x SpaceOne, Cartier DeBethune, Gaga Laboratorio, Chronoswiss, Louis Vuitton, Omnis, Vianney Halter

Související články

Rolex Daytona Four Seasons
Zaujalo nás

Barvičky a zase barvičky

Asi nebylo dražších barevných, možná bych si mohl dovolit napsat že bláznivě...

Měsíční střela
Zaujalo nás

Isotope: Měsíční střela

Je to přesně tak – zavedený a stále se opakující design chronografů...

Levně a zajímavě
Zaujalo nás

Levně a zajímavě

Není na tom nic překvapivého, že nejvíce pozornosti všechna média věnují časomírám...

Auportrét Konstantina Chaykina
Zaujalo nás

Konstantiv Chaykin: Šílený bílý králík

Je to vskutku mimořádné, jaké komplikace představuje model Konstantina Chaykina nazvaný White...