Z celkem 50 hodinářských švýcarských firem, které tak zvaně stojí za to sledovat z pohledu produkce, mají pouze tři vyšší roční produkci než značka s korunkou ve znaku. Konkrétně: Swatch s 5,8 miliony časomír vyrobených ročně je největším gigantem na trhu. Následují Tissot (3,1 mil. ks) a Longines (1,6 mil. ks). Takže Rolex je až na 4. místě. Ne tak docela. Jak to?
Prostě proto, že srovnávat Swatch s jeho většinovým použitím plastu na pouzdra, která jsou „uzamčená“ a Rolex s celou plejádou zlatých a platinových pouzder s firemními mechanickými strojky se zaručenou firemní přesností chodu – 2 až +2 s za 24 h rozhodně není fér. Jinými slovy, jeho produkci je na místě porovnávat s jemu „rovnými“. Je na vás, s kým chcete, abychom postavili Rolex na start?
S IWC? Jeho produkce byla loni 137 000 kusů. S Jaeger-LeCoultre? Ten má 97 000 vloni vyrobených hodinek. Nakonec zjistíte, že jediní dva, kdo s ním dokáží alespoň z poloviny držet krok, jsou: Cartier (660 000 ks/rok) a Omega (570 000). Taková je realita, přesněji nekonečná poptávka pro hodinkách s korunkou.
Úrovni výroby odpovídají i tržby, které u Rolexu vloni dosáhly 10,1 miliardy CHF. Až za ním jsou: Cartier (tržby 3,1 miliardy CHF), Omega (2,6) a Audemars Piguet (2,35). Přitom bezmála polovina z padesátky sledovaných hodinářských značek nabízí v průměru dražší kusy, než je tomu u tohoto producenta (12 218 CHF). Pravda s časomírami s korunkou a jeho cenami je to trochu složitější, protože především žádanější modely se vlastně za oficiální ceny bezmála neprodávají. I tak na samém vrcholu jsou jiní. S průměrnou cenou za kus je to Greubel Forsey (313 725 CHF), následován Richard Mille (275 000 CHF) a Jacob & Co. (84 945 CHF).
Ať vezmeme v potaz kterákoliv čísla spojená s hodinkami Rolex, nelze je nazvat jinak než působivými. A přece – do spokojenosti je zdá se ještě daleko. Proto bylo už v roce 2022 oznámeno, že ve švýcarské malé obci Bulle v okrese Gruyére švýcarského kantonu Freibourg vyroste nový výrobní závod o rozloze 100 000 metrů čtverečních. Bude mít podobu čtyř objektů, kde bude pracovat 2000 zaměstnanců a zajistí čtvrtinu produkce celé značky.
Ta má dnes 14 000 zaměstnanců po světě, z toho 9000 ve Švýcarsku. V Acacias v Ženevě je vývoj a montáž, v Bienne výroba strojků, v Plan-les-Ouates tvoří pouzdra, tahy a lunety Cerachrom. No a vsazování drahých kamenů provádějí v Chane-Bourg. K tomu, než se s v roce 2029 otevře obří nová továrna v Bulle, byly zřízeny tři dočasné provozy v Romontu a Villaz-Saint-Pierre.
Jestliže oficiální čísla hovoří o tom, že v Bulle bude produkce představovat asi 20 % celkové kapacity firmy, pak hovoříme o 248 000 ks. Čistě aritmeticky tedy můžeme odhadovat, že Rolex bude schopen navýšit po roce 2029 produkci postupně až na bezmála 1,5 milionu kusů ročně.
Jde producentovi tímto krokem o to, aby uspokojil poptávku? To by byl blázen! Jak říkal Ento Ferrari: „Ferrari vždy dodá o jeden vůz méně, než kolik činí poptávka.“ Převis poptávky nad nabídkou potřebuje i Rolex pro dobrý prodej i možnost dalšího postupného růstu cen. Nicméně z druhé strany sice slábnoucí, nicméně stále nemístně vysoké ceny zboží na druhotném trhu samotnému výrobci nesvědčí. A tak investuje 1 miliardu CHF do nového závodu v Bulle.
Co to znamená pro fandy této značky? Že mají počkat na rostoucí výrobu? Po pravdě, ta zásadně situaci neotočí. „Rolexů“ nebude najednou dost, spíše se o něco otupí rozdíly mezi oficiálními cenami nových kusů a těmi na druhotném trhu, stejně jako se stanou přece jen dostupnějšími ty méně exponované řady. Pokud míříte na ně, počkejte si. Pokud ne, můžete jen doufat ve štěstí svého čísla v pořadníku oficiálních prodejců nebo v další pokles cen u šedých prodejců. Držíme palce.
Foto: Rolex
