Ohlédnutí za druhým ročníkem výstavy Micro Praha, která se konala ve dnech 30. listopadu a 1. prosince ve Fantově sále pražského Hlavního nádraží, musíme začít konstatováním z titulku. Vysoká návštěvnost dost možná zaskočila i samotné vystavovatele. Samozřejmě příjemně, protože když jsme tam byli v sobotu odpoledne, doslova jsme se k jednotlivým stánkům asi 54 vystavujících značek museli prodírat.
Pokud můžeme soudit z několika dotazů u vystavujících, tak i prodej hodinek na místě byl vyšší, než se čekalo. Takže – pokud jde o komerční stránku výstavy, obě strany mince, vystavovatelé a návštěvníci, se leskly. Spokojenost.
Co jsme viděli my? Nejsilnější skupinou byly německé značky, ty tvořily odhadem bezmála 40 % vystavovatelů. A to od klasiky, jakou je značka Aristo. S Hansjörgem Vollmerem jsme se přivítali jako dávní známí. Potkávají jsme se na výstavách, jak na německé Inhorgentě, tak švýcarském Baselworldu. Jeho modely mají velkou výhodu, že v zásadě nikdy nezestárnou, protože odkazují na vojenské letecké hodinky. Pro mne byl ale tento výrobce přitažlivý i po technické stránce, když nabízel kusy se strojkem Ronda 2538, přezdívaný Harley ze starých zásob.
Naopak naprostým protipólem byl kus Äonic Automatic, jehož tvůrcem je designér Jörg Wichmann. Postavil kus s kopulovitým tvarem, kde se hodiny odečítají na lunetě, minuty jedinou ručkou a sekundy hrotem této ručky na otočném disku. Mezi německou klasiku patří i značka Botta, která svým způsobem uvedla do podvědomí moderní variantu jednoručkových hodinek. Do třetice uveďme další zavedenou německou značku Damasko s více než stovkou především technických patentů, mezi něž patří u našich severních sousedů první použití křemíku pro antimagnetickou ochranu vlásku. Opět, dříve jsme se setkávali na výstavách v Mnichově, nyní v Praze. Což je mimořádné a asi nejpádnější doklad úspěchu Micro Praha. Čeští fandové nejezdí tedy za těmito hodinkami do Německa, ale naopak. Německé hodinářství jezdí za českými fandy.
Samozřejmě, že tímto výčtem, jsme nepostihli německou stopu, protože své expozice v Praze měli i: proslulé firmy Hanhart, Laco, nové Rosenbusch, FineWatches Berlin, Circula a další.
Jelikož jsme v Čechách, dovolím si jako důležité uvést na druhém místě domácí vystavovatele. Robot se kromě jiného pochlubil stroze limitovanou edicí 12 ks chronografu Minor Arctic s perforovaným číselníkem s 952 otvory a výraznou luminiscencí, stejně jako odkazem na prvního českého polárníka F. Běhounka. V okamžiku, kdy jsme byli na stánku, zbývaly k prodeji 2 kusy.
Rozhodně nepřehlédnutelné modely nabízí nezávislý hodinář skrytý za značkou XIIVI, což, pokud si to dobře pamatuji z vyprávění zakladatele (Alois přezdívaný Beeman), vlastně představuje číslovky 12 a 6. Proti minulosti už vlastnoručně vyrábí i bronzové kusy o menším průměru 40 mm.
Naopak karbonové pouzdro dokáže nabídnout Jiří Šejna a jeho značka Provoke třeba v modelu Hydro s quartzovým strojkem, který může být pro vyšší voděodolnost i čitelnost dodán s olejovou náplní.
Do rodiny domácích si dovolím zařadit i značku MD Watches Studio, jelikož její zakladatel Martin Iglody, žijící nyní v Irsku, pochází z východního Slovenska. Jeho regulátor z řady Supernatural mě příjemně překvapil a zaujal, a to i vskutku dostupnou cenou.
Vynechat si nedovolím ani dalšího českého tvůrce, a to Veroniku Tesaříkovou, která se věnuje ručnímu gravírování nebo chcete-li rytí. Nejen, že ukazovala přímo na výstavě, jak náročné je to umění, ale navíc vystavovala i hotové kusy. Jeden pro majitelku modelu Prim, druhý pro dalšího budoucího vlastníka hodinek Prokop & Brož.
V dalším díle naší návštěvy výstavy Micro Praha, jejíž jsme byli mediálním partnerem, se podíváme za originály třeba z Tchajwanu nebo Chorvatska.
Foto: redakce, vystavující značky
