Příměr s koňským spřežením není vůbec od cesty. Řeč totiž bude o současné trojici ryze ruských výrobců hodinek – Konstantin Chaykin, Anton Suhanov a Raketa. První z trojice sídlí v Moskvě, dva další v Saint Petersburgu, tedy v Petrohradě. Dva reprezentují nezávislé hodináře, kteří jsou členy švýcarské asociace nezávislých AHCI, třetí je v současnosti jediný ruský masový výrobce náramkových hodinek sídlící v Petrodvorci u Petrohradu.
V sovětské éře byla produkce náramkových hodinek zřejmě největší na světě a rozhodně ho táhlo více producentů než jen ruská trojka – Poljot, Slava, Vostok, Luč, Molnija, Raketa … To všechno ale odnes čas, i když dnes stále mohou zaujmout značky jako Sturmanskie, Molnija, na pražské výstavě hodinek se svého času ucházel o přízeň i Luč. Přitažlivé sportovní kusy nabízí nově vzniklé společnosti Vostok Europe, umělecké kusy produkuje Alexander Shorokhoff, s letectví jsou spojené kusy od značky Aviator. Nicméně buď jde o firmy sídlící v Litvě, Německu nebo Švýcarsku, či další v bývalých sovětských republikách, nyní státech, které nejsou součástí Ruska. Takže tím se možnost výběru značně zužuje. No a posledním kritériem našeho výběru ruské trojky je originalita. A to jak technická, tak designová. Takže, naše ruská trojka vyráží.
Konstantin Chaykin
Na seznamu úspěchů tohoto ruského hodinářského samouka a dnešního doslova celosvětově proslulého nezávislého hodináře, je toho víc než dost: první vlastní ruský tourbillon, jeden ze dvou současných mistrů světa, který je schopen postavit časomíru s pohyblivým zobrazením židovských nebo ruských Velikonoc. Takové jeho hodiny mají 27 komplikací a 2506 dílů. Jejich autor má registrováno více než 90 patentů. Je tvůrcem hodinek zobrazujících čas a zřejmě jediný úplný kalendář na Marsu. Vytvořil model s nejvyšším počtem komplikací postaveným v Rusku …
A tím jsme u zatím jeho posledního kusu nazvaného Stargazer, tedy Hvězdář. Má podobu asi nejslavnější modelové řady Joker představené v roce 2017, která už má na svém kontě 25 modelů a jejich ještě vyšší počet variant. Hvězdář vznikl, aby oslavil 20 let existence vlastní manufaktury Chaykina, který chtěl, aby představoval: mimořádně složitou mechaniku, přitom měl antropomorfní design (člověku podobný) a odrážel úspěchy při průzkumu vesmíru.
Jak říká sám tvůrce: „Jedenáct z celkových 17 komplikací jsou astronomické. Aby se harmonicky rozdělily jejich indikátory, bylo třeba vytvořit hned dva antropomorfní číselníky.“ Jsou skeletované a můstky i základny mají symbolicky světlou a odvrácenou, tedy tmavší stranu.
Pokud budeme číst ve „tváři“ tohoto Hvězdáře, pak obě oči, jak je typické pro Joker, ukazují čas. Vpravo odečítáte minuty, vlevo hodiny. „Obočí“ jsou ukazatelé délky dne a noci, nos je časovou rovnicí udávající rozdíl mezi pravým a středním slunečním časem. Na čele má ve 24hodinovém cyklu vepsán pohyb hvězd na nebi. Dost možná jde o vůbec nejmenší nebeskou mapu v hodinářské branži. Široký úsměv čelní strany Hvězdáře je retrográdní indikací dne v týdnu a celou tvář rámuje okruží s hvězdnými znameními.
Na přivrácené k naší Zemi a zápěstí, či chcete-li světlé straně, je pravé oko klasickou fází Měsíce a levé pak ukazuje cykly aktivity Slunce. Ústa, to je tourbillon s titanovou klecí. Následují další komplikace, z nichž některé ještě nikdy nebyly v náramkových hodinkách použity. Například právě měsíční fáze má mechanismus, kterým lze skokově nastavit jednu ze čtyř základních fází, jako je novoluní, úplněk … Kdo nastavoval přesnou polohu měsíční fáze na svých hodinkách ví, že se neobejde bez hvězdářských tabulek a odpočtu jednoho z 29,5 dne. Přičemž si stejně nejste jisti, že jste fázi nastavili přesně.
Originální je i další komplikace, kterou zobrazuje dvojice černých ruček se žlutým hrotem (východ Slunce) a modrým (západ). Přitom nejde o hodiny východu a západu Slunce, ale o světové strany, kde se daný úkaz odehraje.
Za tím vším hledejme vlastní kalibr K.22-1 s ručním nátahem, který má celkem 664 dílů, z toho 82 kamenových uložení a je o průměru 33,8 mm a výšce 12,5 mm. Frekvence strojku je 19 800 polokmitů/h a rezerva chodu 45 h. Strojek je zapouzdřen v damaškové oceli. Pouzdro má 63 dílů, průměr 42 mm a přes náročnou mechaniku přijatelnou výšku 15,3 mm. Jelikož je oněch 17 komplikací na obou stranách, je pouzdro symetrické a díky tvaru stěžejek jako písmeno H, lze zvolit, kam se společně s Hvězdářem budete koukat. Na měsíční oblohu na tmavé, odvrácené straně nebo na měsíční fázi na té přivrácené, světlé. Stačí si vybrat.
Raketa Watch Factory
Mýlí se, kdo očekává, že budeme opět chodit s hlavou zvednutou vzhůru, protože název hodinek z Petrodvorcového hodinářského závodu (první ruská manufaktura z roku 1721) byl inspirován letem prvního člověka, Jurije Gagarina do kosmu – Raketa. Je pravdou, že se značka vydávala, a i nyní se pouští do vzdáleného vesmíru. Například s modelem Sojuz 2.1a z kovu z části rakety a s řemínkem ze skafandru Sokol. Jenže mi naopak hlavu skloníme docela dolů a zamíříme do hlubin. Nedávno s modelem Ponorka.Ten je nabízen ve dvou verzích – běžně dostupné a speciální edice Kašalot, tedy Vorvaň, a to v počtu 500 ks. V druhém případě s jasným odkazem na atomovou ponorku Projekt 971 (Kašalot) z řady K-322. Ještě menší počet kusů pak nabídla v nedávné době limitovaná edice 300 ks odkazující rovněž na nukleární ponorku, pro tentokrát třídy Akula (žralok) pod názvem Leopard K-328 z 80. let sovětské éry. Co je i sympatické, je fakt, že kapitán poslední ze jmenovaných ponorek Valery Dyakonov považuje za svůj největší úspěch jako velitele (do roku 1996), že se jeho podvodní plavidlo nikdy nezúčastnilo žádné bojové akce.
Všechny tři modely mají společný design i techniku. V čem se liší jejich pouzdra o průměru 44 m je kov z něhož jsou vytvořeny. Ve všech případech jde o původní materiál části trupu ponorek. V případě K-322 Vorvaň (spuštěn roku 1986) putovala slitina do hodinářského závodu v Petrodvorci až z Amurského loďařského závodu, kde atomová ponorka vznikla. Na lunetě obou modelů je označení dané ponorky, stejně jako na pozici 12 samotný její model. Ostatně ten je také součástí balení.
Na číselníku všech kusů zaujme hned několik zajímavých detailů vycházejících z designu ponorek – jsou to především ručky připomínající tvarem rukojeti ovládacích prvků podvodního monstra. Rovněž fakt, že se pohybují po číselníku nikoliv ve 12 ale 24hodinovém cyklu je věcným řešením. Jak říká anglický generální ředitel Rakety pan David Henderson-Stewart: „Kosmonaut Sergej Krikalev nám řekl, že kosmonauti skutečně nepotřebují chronografy. Spíše robustní hodinky s jedinou komplikací – 24hodinovým zobrazením času.“ Rozlišit den a noc je podstatné, protože při obletu Země za 24 hodin vidí kosmonauté 16 východů a západů Slunce.
Při několikaměsíčních plavbách v hlubinách se rovněž naprosto stírá pojetí dne a noci, které hodinky jasně odliší. Podobně rozdělení číselníku na 6 čtyřhodinových zón je dokladem času na palubě. Určují délku hlídky námořníků na jednotlivých stanovištích. Symbolické je také použití barev – na číselníku černé, jako je horní část ponorek. Naopak jejich kýl či příď jsou často červené. Barvy, kterou najdete na rotoru, který je vidět skrze sklíčko v dýnku. Stejně jako je běžné u švýcarských hodinek gravírování ve stylu ženevských vlnek, používá Raketa na rotoru ručně vytvořený vzor něvských vlnek (řeka Něva).
Sklíčko nechá také nahlédnout do strojku. Ten je vlastní Calibre 2624A, který má 24 kamenů, rezervu chodu 40 h a pracuje na frekvenci 18 000 polokmitů/h. Původní kořeny tohoto strojku se datují rokem 1961, ale následně se vyvíjel. Nyní včetně vlastního soudobého kotvového kroku, antimagnetického kovu věnce oscilátoru i vlásku. V případě posledního komponentu se pracuje s přesností 0,0005 mm. Ostatně všechny díly hodinek jsou vyráběny 100% interně. Kalibr nabízí Raketa zatím jediný a dvě komplikace – 24hodinový chod a zpětný pohyb ruček. Interní maximální odchylka přesnosti chodu je stanovena v rozpětí -10/+20 s za 24 h. Raketa především staví na spolehlivosti na robustnosti. K tomu David Henderson-Stewart a marketingový ředitel Xavier Giraudet dodávají: „Svět hodinek by byl smutnější, kdyby existovaly v Evropě v zásadě jen švýcarské nebo německé masově vyráběné vlastní strojky a hodinky.“
Anton Suhanov
Stejně jako Konstantina Chaykina i Antona Suhanova jsem potkal poprvé na stánku AHCI na bývalé hodinářské výstavě Baselworld. Tehdy druhý z nich představil stolní hodiny Pharos. Bylo zjevné, že to je jen začátek jeho samostatné cesty. Od roku 2007 do 2018 byl totiž spojen s manufakturou Chaykina, kde se vystudovaný strojař vypracoval od konstruktéra až na šéfa výroby. V roce 2019 si založil vlastní ateliér a v roce 2021 představil první svoje náramkové hodinky Racer Jumping Hour GT. Za tímto modelem následoval Racer Retro.
Po pravdě, zvláště první z obou modelů je zjevně inspirován svým bývalým šéfem, protože dvojice retrográdních ukazatelů vpravo minut a vlevo hodin se tak trochu podobá dvojici očí s nosem na jehož konci je datum, a u kořene stupnice sekund a GMT. Na něj navázal Racer Retro se stejnými komplikacemi, ale propracovanější s částečně skeletovaným číselníkem.
Zatím poslední novinkou je Chronotope. Zdánlivě jednoduchý tříručkový model, ovšem s originálním řešením zobrazení dne v týdnu na velké téměř kruhové škále. V jejím výřezu se pohybuje štítek Tooday jasně říkající, který den je dnes. Na pozici 12 je pak datum. Naopak na pozici 6 rozměrná šneková vačka s šesticí syntetických rubínů, které ji a tabulku posouvají po šest dnů, aby v sedmém narazila vačka svým zobáčkem o rubínový kroužek a ten vrátil cedulku Today pod nápis pondělí. Případnou korekci dne pak dovoluje tlačítko na pozici 6 na ocelovém pouzdře o průměru 42 mm a výšce 12,3 mm (voděodolnost 30 m). I ono je stejně jako centrální ručky zakončeno rubínem. (Dovolím si připomenout, že nápad s využitím rubínových palet na číselníku už měli dříve slovenští hodináře Molnar Fabry.)
Zajímavý je pohled skrze sklíčko na strojek od ruského hodináře Su200.10, který, a ani se to nechce věřit, je postaven na základě ETA 2824. Snad jen technické parametry to potvrzují: frekvence 28 800 polokmitů/h a rezerva chodu 38 h vedou ke švýcarskému kalibru. Naopak toho, co strojek odlišuje od toho původního je mnohem více. Například periferní rotor, ukazatel rezervy chodu odvozený přímo od hnacího péra, nemluvě o zajímavém řešení ladění přesnosti chodu strojku. Za pomoci otočného kolečka lze ve směru + nebo – prodlužovat nebo zkracovat činnou délku vlásku a dosáhnout tak odchylky jen 5 s za 24 h. Přehlédnout není na místě ani dvě čísla na modřených štítcích umístěných na základně: 64 kamenů (napovídá o náročnosti kalibru) a 33 kusů (jen tolik jich A. Suhanov nabídne).
To je tedy ruská trojka podle nás nejzajímavějších hodinek vznikajících na východ od nás. Rozhodně stojí za pozornost.
Foto: Konstantin Chaykin, Raketa Watch Faktory, Anton Suchanov
